Severní Luzon – Amfiteátr z rýžových teras a rakve zavěšené na skále

Napsali Anet a Jirka 27. prosince 2019

Manila

Ne že by ostatní metropole jihovýchodní Asie byly krásné, ale v tak odpudivém hlavním městě jako je Manila jsme ještě nebyli (možná Bombaj trochu konkuruje). Město je špinavé, chaos všudypřítomný, doprava tragická. Jako MHD tu slouží barvami hýřící symbol Filipín zvaný jeepney. Centrem Manily je stará čtvrť Intramuros obehnaná hradbami bývalé pevnosti, která leží na břehu odpadonosné řeky Pasig. Kromě pár pomníků španělských kolonizátorů a katedrály San Augustin tu není nic moc k vidění. Hned vedle Intramuros je docela pěkný Rizal Park plný místních piknikářů a rodin s dětmi. A kousek dál na jih je promenáda podél vody, kde jsme si zpestřili večer hraním karet s místními dětmi. Na sever ostrova Luzon se dopravujeme přímým nočním autobusem (více tipy a triky).

Manila - Filipíny

Město Manila

Manila - co vidět

Katedrála San Augustin

Manila - život na Filipínách

Místní dětičky

Příjezd do Banaue a trek do Batadu

V 7 ráno přijíždíme do Banaue, útulné vesničky a zároveň vstupní brány k tisíce let starým rýžovým terasám, které byly zařazeny na seznam UNESCO. Stejně jako ostatní cestující jsme i my byli u snídaně vyslýcháni ohledně našich plánů v oblasti, aby nám je načež náš filipínský kšeftman a průvodce v jedné osobě přeorganizoval po svém. Nakonec jsme za 4800 PHP/osoba vyjednali odvoz přes pár vyhlídkových zastávek na začátek treku do Batadu, vyzvednutí o dva dny později na konci treku (a světa), kde opět začíná silnice, půldenní výlet do Sagady a noční odvoz asi 50 km na půl cesty k letišti Cauayan (který byl nejdražší položkou). V ceně balíčku nám náš obchodní partner dále vnutil změnu naší již zaplacené rezervace v Batadu na nocleh kdesi ve vesnici Cambulo na půli cesty do Batadu.

První den treku do Batadu přepisuji v původním zápisu z Anet deníčku:

„Těžko se takové zážitky popisují, a ještě náročnější musí být pro čtenáře pochopit to báječné kouzlo okamžiku, kdy vám teče do bot zespoda (bláto) i ze shora (déšť) a vy se tetelíte nejen blátem, ale především blahem. S rostoucím počtem kilometrů roste i míra našeho zašpinění, intenzita frfňání však stále klesá. Kocháme se čím dál úchvatnějšími výhledy na rýžová pole a snažíme se si tento pohled představit bez deště a uchovat si jej v upravené podobě do paměti. Nebudu vám lhát, po 9 hodinách chození jsem byla konečně vděčna našemu výletnímu operátorovi, že zvládl přeobjednat ubytování, a dokonce vybrat peníze od původně zabukovaného hotelu v Batadu, a přerozdělit je majitelům útulné chaloupky v odlehlé vesničce na trase. … Do chaloupky už přicházíme za tmy a celá vyřízená přitakám na nabídku masáže po večeři, ačkoliv jsem tuto lechtivou ohmatávající proceduru doposud nikdy nepodstoupila. Ách! Bylo to tak uvolňující, že jsem ani neprotestovala, když si masérka řekla o 350 PHP místo původně domluvených 250 PHP. Po dvou nocích strávených v dopravních prostředcích usínám jako miminko. …“

Rýžový amfiteátr v Batadu

Probouzíme se do slunečného rána a po super snídani s výhledem na rýžové terásky vyrážíme vstříc nejpůsobivějšímu výhledu, který jsme doposud viděli. Tím je vyhlídka na amfiteátr z rýžových teras u vesnice Batad, na které jsme se náhle objevili po posledních pár kilometrech cesty. Dlouhou dobu jenom sedíme a zíráme na tu nádheru. Nemůžeme uvěřit, jak tady před 2000 lety postavili v příkrém svahu tuhle obrovskou kaskádu rýžových políček. Přestože máme offline mapu, při sestupu do vesnice se nám podaří několikrát zabloudit, terasy jsou jedno velké bludiště. Navíc cesty tvoří výhradně několik desítek centimetrů úzké hráze, někdy z betonu, častěji však z kluzkých kamenů. Při pádu vás na jedné straně čeká zavodněné pole s rýží, na druhé to samé s čtyřmetrovým pádem k tomu. Ale je to fakt nádhera, co stojí za to vidět!

Odložíme bágly na náš dnešní hotel Transient House, pojíme místní rýži a odpoledne vyrážíme na nedaleký vodopád Tappiya Falls. Cesta se samozřejmě neobejde bez bloudění, ale skupinka Francouzů procházejících pár teras nad námi má shora lepší přehled o tom, kudy se cesta klikatí, a tak nás gesty na dálku úspěšně odnavigují. Po tisíci schodech nahoru i dolů už se plni radosti z dosaženého cíle vrháme do studeného jezírka pod vodopádem.

Večer jsme rozlouskli záhadu, proč si v recenzích naší ubikace na Agodě půlka hostů stěžuje na neexistenci tekoucí sprchy a druhá si chválí luxusní „hot shower“. Poté, co jsme se oba rychle opláchli z barelu plného ledové vody, napochodovala paní domácí s hrncem na ohni ohřáté vody a ohlásila na celý hotel, že teplá sprcha je připravena. Způsob sprchy v Batadu byl pro nás zážitek sám o sobě. Hodinové čekání na večeři si zpříjemňujeme popíjením vína z neznámého ovoce a výměnou zábavných historek s ostatními cestovateli.

Výlet za termálními prameny

Dalšího rána snídáme asi o 300 schodů výš v konkurenčním restaurantu s širokým výhledem na všudypřítomná políčka. Pokračujeme na místo známé jako Batad Saddle Point, kde začíná silnice a kde máme v 11 hodin domluvený sraz s průvodcem (což by nebylo třeba, kolem je spoustu tricyklistů a i pár jeepney). Vyzvedne nás jeho syn a po půlhodině jízdy tricyklem se už ubytováváme v Banaue v People’s Lodge.

Deštivé odpoledne je jako dělané na pováleníčko v nedalekých termálních pramenech. Nabídku v hotelu za 1500 PHP odmítáme a domlouváme se na návsi s důležitě se tvářícím čmoudem na 800 PHP. Po cestě ale chtějí pár pesos i na celnici, fasujeme dalšího „povinného“ průvodce Bena, pak vstup do termálů a jakýsi ekologický poplatek – a jsme na 1450 PHP. Takže jsme ušetřili celých 50 pesos! Ale horká koupel o samotě v bazénku mezi skalními kameny bodne. A kus cesty se jde zase po terasovitých rýžových políčkách a Ben nám k tomu pěkně vypráví o životě místních.

Zavěšené rakve v Sagadě

Ráno zahajujeme hodinovým čekáním na další dva spoluvýletníky a další 2,5 hodiny se dodávkou kodrcáme klikatou cestou až do Sagady. Příběh o tom, že z jednoho opozdilce se vyklubal Čech, přestože tvrdil, že je z Lotyšska, raději nerozvádím. V turistické kanceláři přibíráme průvodce s lucernou a míříme na prohlídku jednoho z místních jeskynních systémů. Prostornými jeskyněmi procházíme naboso, v jednom místě i slaňujeme, část cesty jdeme podzemním potokem.

To hlavní ale teprve přijde. Do Sagady se jezdí kvůli zvláštní pohřební tradici, kterou lze vidět jen na pár místech v Číně, v Indonésii a zde na Filipínách. Staří Filipínci se obávali podzemních démonů, a proto rakve nebožtíků tradičně věšeli vysoko na skalní stěny. Mít rakev na skále je privilegium pro majetné vyžadující oběti desítek kusů kuřat a prasat, z nichž pak pozůstalí uspořádají smuteční hostinu. Méně majetní se musí spokojit s rakví v jeskyni. Jeskynní rakve jsou často polorozpadlé, což evidentně nalákalo nejednoho turistu přivézt si domů atypický suvenýr. V Echo Valley pak opravdu spatřujeme rakve na skalní stěně, nejnovější z nich z roku 2010. Prostě zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní.

Večer v Banaue jsme ještě ochutnali rýžové víno a zhodnotili jsme, že chutná jako benzín. Místo abychom odjeli ze severu Luzonu nejjednodušší možnou cestou jako sem, tedy nočním autobusem Banaue - Manila, koupili jsme letenky z opticky nejbližšího letiště Cauayan. Nic rozumného tam ale nejede, a tak jsme byli nuceni podstoupit dlouhou, drahou a nepohodlnou kombinaci auta, autobusu a tricyklu. Probouzení našeho ještě navátého řidiče ve 3 ráno a jeho rychlá jízda klikatými nočními serpentinami byl zážitek, který bych si klidně i odpustil. Cauayan je roztomilé letišťátko s jedinou pravidelnou linkou denně, které je otevřené jen chvíli před odletem, jinak se čeká venku na plastových židličkách. Místo naskenování letenky si nás sekuriťák zabarvil zvýrazňovačkou na seznamu pasažérů a při odletu nám všichni zaměstnanci letiště dokonce zamávali.

Filipíny - co navštívit

Tricykl - ulice v Banaue

Banaue, Batad - rýžové terasy

Rýžový amfiteátr Batad

Ostrov Luzon

Ubytování v Cambulo

Rýžové terasy Filipíny

Rýžové terásky v Batadu

Vodopád Filipíny

Vodopád Tappiya Falls

Sagada

Rakve v Sagadě

Suma sumárum

Týden na severní Luzon byl tak akorát, jen tu dopravu zpátky do Manily bych udělal normálně autobusem. Pokud máte míň času, nechte si aspoň 4 dny na trek do Batadu a prohlídku amfiteátru (to je must!) a pak rakve v Sagadě jsou zajímavé, jakkoliv to zní divně. Je to úplně něco jiného než zbytek Filipín. A teď hurá se ohřát na prosluněné pláže ostrova Palawan.

Všechna místa, o nichž píšeme, zanášíme do mapy výletů. Chcete-li se při sestavení plánování cesty na Filipíny inspirovat naším itinerářem, bude se vám mapa s top místy Filipín hodit.

Widget is loading comments...