Centrální Vijsajské ostrovy Cebu, Bohol a Siquijor

Napsal Jirka 23. ledna 2020

Po týdnu na severu Luzonu s rýžovými plantážemi a rakvemi na skalách a po týdnu plážování na Palawanu a Coronu se vydáváme objevovat Centrální Visajské ostrovy. Během asi 10 dní nás čekají miniaturní okatí nártouni, „Čokoládové hory“, skákání do vodopádů, šnorchlování se žraloky velrybími i náš první potápěčský zážitek. Tak pojďme na to.

Ostrov Bohol – roztomilí nártouni, Chocolate Hills a chatky v džungli

Výchozím bodem našeho trojúhelníku je Cebu City, kde má základnu filipínská nízkonákladovka Cebu Pacific. Z místního přístavu je to do Tagbilaranu, hlavního města ostrova Bohol, asi 2 hodiny plavby. Lodě jezdí tento spoj několikrát denně, lístky se kupují na místě v přístavu. Akorát pozor na neaktuální jízdní řády na internetu.

Z Tagbilaranu všichni jezdí na profláklou Alona Beach na přilehlém ostrůvku Panglao, která nás ale nijak neoslovila, a proto si půjčujeme skútry (400 PHP/den) a vyrážíme do našeho speciálního ubytování ve středu ostrova. V chatkách Nuts Huts na břehu řeky Loboc všechen městský ruch utichá a v okolí jsou slyšet jen zvuky džungle - paráda.

Odpoledne navštěvujeme 20 km vzdálenou rezervaci jednoho z nejmenších primátů na světě – nártouna filipínského. Je to roztomilý noční tvor velký jako pěst a jeho oko je větší než mozek. Žije jenom na pár filipínských ostrovech a Bohol je právě jedním z nich. Za 60 PHP nám průvodce během půl hodinky ukazuje několik napůl spících jedinců, které prý není radno rušit, aby je neklepla pepka.

Na zpáteční cestě přibržďujeme u kohoutí farmy, kde jsou vychováváni opeřenci vhodní pro filipínský národní sport - kohoutí zápasy. Shlédli jsme tréninkovou bitvu (bez smrtících ostruh) a máme trochu smíšené pocity. Večer trávíme degustací místního rumu a červíků.

Nuts Huts vám doporučí další fajn aktivity v okolí: My jsme šli Tigbao trail (příjemná 6 km procházka džunglí), půjčili jsme si kánoe a sjeli jsme 500 m dlouhou zip line ve výšce 120 m nad říčním korytem (400 PHP za dvě jízdy). Dalším známým místem jsou stovky kulatých kopečků zvaných Chocolate Hills, které se v období sucha zbarvují do hněda a připomínají tak čokoládovou zmrzlinu. Kdyby vám náhodou někdo doporučil neznámé městečko Anda na druhé straně ostrova, tak tam nechcete, není tam vůbec nic.

Motorkářský gang

Nártoun

Kohoutí zápasy

Ubytování Nuts Huts

Ráj pro kánoj

Chocolate Hills

Šamanský ostrov Siquijor – skákání do vodopádů a pavoučí zápasy

Vstávačka v 6, vrátit motorky a hurá na malý „šamanský“ ostrov Siquijor, kde strávíme necelé 3 dny. V hlavním městečku Larena motorky zas půjčujeme (350 PHP/den), ubytováváme se na kopci v hobití noře (Kemp Aninipot) a vyrážíme na průzkum okolí. Odpoledne a večer popíjíme kokosy a relaxujeme na pláži Paliton – poleženíčko, bílá pláž a západ slunce super, koupačka ale jenom na mělčině, dál plno řas a ježků.

Během dalších dní projíždíme ostrov: Vesnice ve vnitrozemí San Antonio je sice se svým polorozpadlým kostelem trochu creepy, ale žádné průvodcem slibované šamany jsme nezahlédli. Viděli jsme akorát fakt velkýho pavouka, jak si tká svou mega síť. Doporučit můžeme kaskádu vodopádů Cambugahay Falls, kde se dá dobře pokoupat (vstup zdarma) a za pár drobných vás místní podnikavci nechají zaskákat si z několika jimi vyrobených houpaček. My jsme tam blbli asi 2 hodiny.

Další rychlou zastávkou je prastarý strom Balete Tree s jezírkem plným rybek, které nám trochu ohryzaly naše smradlavá chodidla. Z nedaleké mléčné farmy se vyklubal krámek s mraženým ochuceným mlékem, které nám majitel přihřál v mikrovlnce, což nás docela pobavilo. Ještě stíháme asi hodinovou procházku s osvěžením u pěkných vodopádů Lugnason. Hned po příjezdu se nás ujal malý klučina, který nám nekompromisně oznámil, že bude naším průvodcem. Hoch to určitě jednou daleko dotáhne.

Po cestě na ubytko nás zaujal hlouček Filipínců všech věkových skupin, kteří se právě bavili pavoučími zápasy. Na obou koncích špejle se vypustí pavouk a po nevyhnutelném střetu se z boje utíkající jedinec spustí na pavučině k zemi. Hraje se na dva vítězné a na pavoučího šampiona si může každý vsadit. Nám štěstí bohužel nepřálo.

Poslední půlden trávíme na pláži Salagdong, která je super na šnorchlování a při přílivu i na skákání ze dvou betonových skokánků. Po cestě do přístavu jsme ještě řešili píchlou pneumatiku, s jejíž výměnou nám ochotně pomohl místní kutil. A teď už zpátky do Lareny, vrátit stroje a vzhůru na trajekt na ostrov Cebu.

Welcome to Siquior

Obří pavouk

Mystický ostrovní kostel

Skákání do vodopádů

Naše skupinka s průvodcem

Naše oblíbená plněná oliheň

Ostrov Cebu - šnorchlování se žraloky, potápění se sardinkami a canyoneering

Během asi tříhodinové cesty do přístavu Santander na jihu Cebu (200 PHP/osoba) máme štěstí a spatřujeme i hejno delfínů. V přístavu přesedáme na autobus do nedalekého městečka Oslob (30 PHP). Na toto místo jezdí spousty lidí z jediného důvodu – šnorchlování se žraloky velrybími (též žralok obrovský – angl. whaleshark). Z tohoto zážitku za 1000 PHP/osoba jsme měli trochu smíšené pocity. V 6 ráno se davy lidí shromáždí na místě, kde si vyslechnou instruktáž o povinném odstupu od býložravých obrů, kteří nemají imunitu proti lidským bakteriím a snadno při kontaktu chytnou vyrážku. Davy nafasujou vestičky a šnorchlovací výbavu a napasováni na malé lodičky čekají, až se osmimetroví žraloci objeví. A objeví se skoro vždycky, protože je tu každé ráno Filipínci krmí (narozdíl třeba od Donsolu, kde je jejich pozorování o štěstí). Plavat s největším zástupcem žraloka byl super zážitek, je to fakt zvíře jak menší autobus. Akorát jsme si nemohli odmyslet neohleduplné Asiaty, kteří ve snaze se neutopit a zároveň udělat co nejlepší selfie cákali všude kolem a nerespektovali čtyřmetrový odstup ke žralokům. Na některých tvorech byly vidět i škrábance, což nás i trochu rozesmutnělo. V době naší návštěvy se řešil úplný zákaz této masové aktivity, což docela chápu.

Další zastávkou je Moalboal na západní straně ostrova, kam se opět dokodrcáme místním autobusem. Moalboal je známý hlavně jako potápěčská destinace díky milionovým hejnům sardinek podél příkré korálové stěny, které podvodní průzkumníky při ponoru zcela obklopí. Centrem všeho dění je pláž Panagsama beach. Zatímco Ála s Ondrou si střihli rovnou třídenní potápěčský PADI open water kurz do 18 metrů, my jsme se rozhodli si vyzkoušet půldenní Discovery diving do 10 metrů, abychom zjistili, jestli nás tento druh zábavy osloví. Nejdřív do nás náš francouzský instruktor nahustil všechnu potřebnou teorii o rozpínání vzduchu, gesta pod vodou a něco krátce k výstroji. Na mělčině jsme vyzkoušeli co dělat, když nateče do brejlí nebo když vypadne z pusy regulátor. Když instruktor nabyl dojmu, že jsme to pochopili a neumřeme mu tam, ponořili jsme se do hlubin a valili oči na ten barevný podmořský svět. Pohled na ryby zespodu byl pro nás úplně wow. Instruktor nás sice při tom držel jak pejsky na vodítku, ale stejně to bylo pro nás oba parádní a určitě všem nerozhodným Discovery diving doporučujeme. Ten den jsme se rozhodli, že si určitě open water kurz uděláme příště (Spoiler: To jsme si splnili o 8 měsíců později v Thajsku – viz odkaz).

Pokud nejste fanda do potápění, na Panagsama beach se dá výborně šnorchlovat – korálová stěna je kousek od břehu a dá se tam v pohodě doplavat. Samotnou stěnu moc asi neuvidíte, ale hejna sardinek jsme objevili i z hladiny. A dokonce jsme natrefili na 2 želvy, jak si v klidu plavali těsně pod hladinou. Pro fanoušky lemření na pláži je ideální nedaleká White beach, doporučují 2 ze 2 plážových povalečů.

Konec válení, na ostrově Cebu nás čeká ještě jeden adrenalinový zážitek, a to canyoneering v Kawasan Falls. Tahle kaskáda malých i velkých vodopádů je super nejen na pohled, ale jde zažít na vlastní kůži. Brodění korytem řeky, proplouvání modrými lagunami, sjíždění přírodních skluzavek, skákání ze skal, a nakonec i z 12 metrů vysokého vodopádu byl pro nás jeden z top filipínských zážitků! Z Moalboalu do Cebu City jedeme busem asi 3,5 hodiny a rovnou na letiště. Naším posledním filipínským cílem je letiště Clark 100 km severně od Manily, v plánu máme totiž zdolání kráteru sopky Pinatubo.

Ostrov Cebu

Canyoneering

Žralok velrybí

Suma sumárum

Centrální Visajské ostrovy Bohol, Siquijor a Cebu se nám líbily moc. Nejvíc nás oslovil Moalboal jakožto super potápěcí a šnorchlovací destinace a canyoneering v nedalekých Kawasan Falls. Koukat osmimetrovému žralokovi z očí do očí bylo něco, ale je to strašná masovka a ty zvířata to asi nemají jednoduchý v tom turistickým kolotoči, tak bych příště spíš cílil na Donsol, kde žraloky nekrmí. Jejich spatření je pak o štěstí, není to zoo. Na Boholu se mi nám moc líbilo ubytko v džungli, to má svoje kouzlo. A když už tam budete, nártouni a Chocolate Hills taky stojí za to, ale přijde mi to trochu přeceňované. Siquijor byl fajn, ale při nedostatku času bych ho klidně vynechal. Hlavně jeďte do Moalboalu! Pozn.: Článek sepisuji po téměř 2 letech, proto jsem se trochu inspiroval články našich spolucestovatelů Ondry a Ály, se kterými jsme Visajské ostrovy projeli. Mrkněte i na podrobnější zápisky na jejich blogu na Cekos.

Další články o Filipínách