Malajsie - Kuching a okolí

Napsala Evča v srpnu 2016

Jeskyně Windcave a Fairycave

Po třech dnech v Bako jsme se ubytovali na čtyři noci v Kuchingu, odkud jsme podnikali výlety do okolí. Prvním cílem byly jeskyně Windcave a Fairycave. Cesta vede autobusem přes město Bau a dále dalším plechovým, napůl se rozpadajícím vozidlem, opět označovaným jako autobus. I přes uvedené jízdní řády sedíme půlhodiny v autobuse a naše propocená trička jsou terčem zvědavých pohledů Malajců. Po dalších 10 minutách řidič vybírá ringitty na cestu a náš dopravní prostředek rozehřátý na maximum se dává do pohybu, přičemž nás po několika minutách vysazuje na rozcestí, asi 500 m od jeskyně Windcave.

Po projití jeskyň plných netopýrů jdeme zpátky na rozcestí a snažíme se stopnout nějakou dobrou duši, která by nás popovezla k jeskyním. Na Malajsii je skvělé to všude dostupné ovoce – cestou trháme pomelo a stopování na poledním slunci je hned o něco stravitelnější. Po chvíli se zadaří a zastavuje nám řidič s dodávkou. Naše stopování se zdá býti úspěšné až do chvíle, kdy řidič bez okolků zahlásí „20 ringitts all“ – podařilo se nám stopnout taxík. Každopádně do Fairy Cave jsme se tedy dostali a i přes horší cestu se nám líbí o něco víc než jeskyně předchozí. Ve stánku si dáváme oběd se zelenými palačinkami jako dezert (vřele doporučujeme, utloukli bychom se po nich) a taxíkem míříme zpět do Bau, odtud už autobusem do Kuchingu. jeskyně windcave fairycave kuching

Město Kuching

Ve večerním Kuchingu je nádherná promenáda plná stánků s jídlem a taky lidí, co běhají za Pokémony.

Semenggoh - rezervace orangutánů

Další den ráno vyrážíme do rezervace orangutanů Semenggoh (pohodlně se sem dá dojet autobusem, přičemž na autobusáku vám kdokoliv z řidičů řekne, kdy co jede). Správci tvrdí, že orangutani mají volný přístup do pralesů a je jen na nich, jestli v rezervaci zůstanou. Krmení probíhá ráno a odpoledne a to tak, že správci vysypou koš plný ovoce na plošinku a snaží se vyluzováním prapodivných zvuků přilákat orangutany. Šance na vidění orangutanů a vlastně i na všechna ostatní zvířata nám byla všude na Borneu specifikována jako „if you’re lucky“ a „fifty-fifty“. Naštěstí jsme byli „lucky“ a orangutani opravdu přišli, a to celkem čtyři. Sepilok (orangutaní rezervace v Sabahu) je podle různých internetových diskuzí příliš komerční, proto jsme zvolili tuto. A v žádném případě nelitujeme.

orangutáni semenggoh

Damai Beach

Odpoledne jsme se rozhodli strávit na pláži Damai, kam nás za 50 ringgitů hodil z Kuchingu taxík. U pláže je velká jídelna s několika stánky nabízejícími různé jídlo, my jsme byli ale jak na oběd, tak na večeři věrní sympatickému hochovi, který připravoval indické placky – roti (cca 3 MYR/jedna porce, záleží na náplni). Po čtvrtém přidání jsme byli soudě dle potutelných úsměvů zřejmě zákazníky roku. Pláž je krásná a liduprázdná, jen voda nás moc neosvěžila, při odlivu byla mělká a opravdu horká. Odpoledne jsme si zpříjemnili pojídáním kokosu, kterých bylo okolo pláže několik. Je ale dobré říct, že po tom, co jsme viděli jeden kokosvý ořech s velkou ránou spadnout z několika metrů vysoké palmy kousek od nás, nám najednou smrt způsobená pádem kokosu nepřipadala tak komická jako dřív.

pláž damai malajsie

Národní park Kubah

Poslední den v Sarawaku byl v plánu NP Kubah + prádelna. Tu jsme si domluvili s paní recepční, která nám tam kvůli časovému presu hodila prádlo. Malajci jsou neskutečně ochotní. Do Kubahu opět jezdí autobus, dostat se sem dá ale i minivanem, který úplnou náhodou projíždí autobusovou zastávkou a nabírá lidi vždy několik málo minut před příjezdem autobusu. V Kubahu vybíráme trek vedoucí k vodopádům, poté ho prodlužujeme o trať s vyhlídkou. Cesta je poněkud náročnější než v Bako, ve vedru je kopcovitý terén něco, co člověk zrovna dvakrát nepotřebuje, ale o to větší odměnou je nám oběd na krásné vyhlídce. Po návratu do Kuchingu ještě navštěvujeme pěkné Muzeum Sarawaku, nadšeně vyzvedáváme opět voňavé prádlo z čistírny a večeříme v restauraci poblíž hotelu.

národní park kubah

Další články z Malajsie