Kudat a severní cíp Bornea

Napsala Evča v srpnu 2016

Z Kota Kinabalu na Tip of Borneo a ubytování Howarda v jungle campu

Po tříhodinové cestě z Kota Kinabalu nás řidič minibusu vysazuje kdesi u trhů, kde v dešti stojíme jak hromádky neštěstí. A to jsme si tu plánovali třídenní leháro na pláži.

Den předtím jsme psali Britovi Howardovi kvůli ubytování v jeho jungle campu Tampat Do Aman, ale ubytování jsme nepotvrdili. Jaké bylo tedy naše překvapení, když se za pár minut objevil Howardův šofér a bez okolků nás popovezl k nejbližší restauraci s tím, že nás za hodinu vyzvedne. A opravdu vyzvednul! Přemýšleli jsme, že cestou zpátky do KK bychom navštívili park Kinabalu, ale když nás Howardův pomocník usadí stručným popisem parku a canopy walks „you go there and back“, náš zájem opadá. Ale zpět. Za půl hodiny už jsme si třásli rukou s Howardem, který nás provedl jeho kempem. Noc byla sice jedna z těch dražších (43 MYR/os/noc), ale bambusovému longhousu jsme neodolali. Howard provozuje shuttle na pláž, kde má i svou restauraci. Opět o něco dražší, ale jídlo je výborné.

ubytování u Howarda v Tampat Do Aman

Déšť nedéšť, prvním shuttlem se vezeme k moři a skotačíme v obrovských vlnách. Asi 20 – 30 minut chůze odtud je severní cíp Bornea, kam jsme se ještě to odpoledne vydali. Na pláži jsme strávili i další den, který byl k naší radosti slunečný.

pláž na severním cípu Bornea - tip of Borneo

Z Kudatu zpátky do KK aneb pozor na dopravu ve státní svátek

Třetí den jsme vyrazili zpět do Kota Kinabalu. Cesta to byla dobrodružná, a to z důvodu muslimského státního svátku – všechny autobusy byly beznadějně vyprodané nebo naopak vůbec nejely. Milý taxikář, který nás vezl z campu, nás posadil k někomu do auta s tím, že jede do KK a že nás vezme. Bornejec zřejmě vůbec nechápal, proč mu v autě sedí čtyři turisti, ale bezeslova vyjel. Bezeslova proto, že, jak jsme později zjistili, neuměl ani slovo anglicky. Což by nebyl takový problém, kdyby mu v půlce cesty nepraskla pneumatika a neměl měkkou rezervu. Chvíli jsme tedy stopovali s nápisem PAM (malajsky pumpička), přičemž Malajci jsou moc hodní a několikrát zastavovali, jen aby se omluvili, že pumpičku nemají. Dva kluci na motorce nám rezervu dojeli nafouknout do nejbližšího servisu a po hodinovém zdržení jsme mohli vesele pokračovat v cestě.

Další články z Malajsie