Bangkok

Napsala Anet 4. října 2018

Přílet do Bangkoku a noční trh Ratchada Rot Fai

Je 14:20 a my přistáváme v Bangkoku. Tady naše cesta začíná. 10 hodin vydatného spánku a páreček a vajíčko k snídani mě natolik potěšily, že na chvíli zapomínám pofňukávat po rodince a Ferdovi a Ferdovi (naši pejskové) a začínám se těšit na nová dobrodružství. Na letišti vyzvedneme bágly. Běžně se snažíme cestovat opravdu minimalisticky, ale tentokrát nás představa krutých mrazů v autě na Zélandu donutila vzít si dvě krosny na osobu. Zimu sice nerada, ale přesto tajně doufám, že svou výbavu využiju a zbavím se tak pocitu viny, že místo obvyklých 6 kilo dnes tahám 17. Z bankomatu vybíráme 10 tisíc bahtů a nasedáme na vlak směr náš hostel. Tam se lehce zkulturníme a vydáme se na noční trh Ratchada Rot Fai okusit naše první pravé thajské Pad Thai, mango sticky rice (recept zde), chobotničku v neznámé pálivé omáčce a pár dalších dobrot k tomu. Výhled na noční Bangkok z rooftop baru, kterým jsme měli v plánu zakončit náš den, odkládáme až na konec celého pobytu. Dostavuje se únava, a tak jí v rámci adaptace místnímu času dobrovolně podlehneme.

Tipy a triky

  • Hostel The Yard je rodinný hotýlek s krásným zeleným dvorkem, který je na snídaňové posezení či večerní zevlení v hamace úplně ideální. My jsme ho zvolili kvůli bezplatné možnosti nechat zde uložené bágly po celou dobu cestování v Thajsku. I přes výrazně vyšší ceny hotelu (1200 BHT/noc) nás to vyšlo levněji než běžné úschovny. Nejlepší pokoj v The Yard je "Dad & Mam".
  • Trh Ratchada určitě stojí za návštěvu, ale jestli stejně jako Jiřák nemáte rádi pálivá jídla, chobotničku v neznámé pálivé omáčce raději vynechte.

Ještě, že máme málo věcí...

Ratchada Rot Fai

Ratchada Rot Fai

Ratchada Rot Fai

Ratchada Rot Fai

Ratchada Rot Fai - Jackfruit

Je libo jackfruit?

Ratchada Rot Fai

Pad Thai

Snídaně v the Yard

Snídaně v the Yard

Tuktukem po Bangkoku

Budík v 9 hodin, který jsme nastavili jen tak pro jistotu, kdybychom se po 11 hodinách spánku náhodou sami nevzbudili, zpruzeně vypínáme. První snídaně - jogurt s lupínky a toasty s marmeládou není zrovna typickým reprezentantem thajské kuchyně, obzvlášť když si je vychutnáváte na ikeáckém nábytku uprostřed precizně upravené zahrádky. Teď už každý o bágl lehčí se vydáváme na rychlý průzkum města, abychom využili posledních pár hodin před odletem do jihovýchodní oblasti Thajska.

Na molu Huan Chang naskakujeme do lodního taxi, které nás po kupodivu nesmradlavém kanálu s téměř zanedbatelnou trochou plovoucích odpadků (v porovnání s jinými asijskými velkoměsty) přiblíží do centra. A jak už to tak bývá, hned u východu z lodi dostáváme nabídku na dopravu po hlavních thajských pamětihodnostech od pána, který se představuje jako zaměstnanec bezpečností služby města. Už už onoho samozvaného security officemana odháníme, na special price, no tax today neslyšíme. 40 bahtů za celou dobu pro oba však přece jen upoutá pozornost. Na varování “Don’t pay more than 40” poslušně kýváme a už si podáváme ruku s tuktukářem, kterému nás onen úředník předal. Úředník nám do mapy ještě stihl vyznačit hlavní místa, která bychom neměli minout a řidič tuktuku je s námi jedno po druhém poslušně objíždí.

První zastávkou je Happy Budha. Nečekejte ale žádnou velkolepost. Happy Budha je asi 50 cm vysoká soška umístěna venku před chrámem. Na povel jejího strážce jsme se museli sošky dotknout, něco si přát, třikrát se poklonit a vyčkat, až pán za nás poví nějaké buddhistické zaklínadlo. Očekávaná návštěva vlastního chrámu už nenásledovala. Průvodce se s námi se slovy "Happy Budha take picture and goodbye" zase rozloučil.

Druhou zastávkou, kterou nám úředník zakroužkoval v mapě bylo TIT - Tourist Information Center. Jirka se snažil vysvětlit, že tuhle zastávku můžeme vynechat. "Tourist Information? We don’t need to go there." (“Turistické centrum? Tam nepotřebujeme.”) Řidič byl ale nekompromisní. “You need to go there. It is open.” (Ale ano, potřebujete. Je otevřené). Argument, že je íčko otevřené byl slabý, i když ho řidič rovnou několikrát zopakoval. Nakonec ale na jeho naléhání přece jen dáme a do informačního centra vlezeme. Tam už se nás ujme pracovník, který nás zpovídá otázkami jako - kam jedete teď a kam potom a odkud jste a jak se vám tu líbí,... Poté, co na informačním centru předáme všechny požadované informace o nás, o tom co už jsme navštívili a co se ještě navštívit chystáme, si pan pracovník íčka již připadá dostatečně informovaný a naši návštěvu ukončí. Vracíme se zpátky do tuktuku a řidič je spokojen, že jsme na něj dali.

Nyní míříme do Thai Factory. Batohy na zpocených zádech ani pár zbývajících zmačkaných bahtů (důkladně ukrytých v cestovatelské ledvince) rozhodně nebrání Jiřákovi v poptávce po luxusních oblecích šitých zcela na míru. Prochází jednu látku za druhou a já v hlavě počítám, kolik hodin trhání ovoce na Zélandu (kam míříme po dovče v Thajsku) nás tahle sranda bude stát. 4000 bahtů vyjde na cca 10 hodin práce, pohodinda. Jakmile slyším, dress for my girl, už i já jsem povolnější a přiklušu k probíhajícímu kšeftu. Překážkou nakonec nejsou ani tak peníze, jako nedostatek místa v báglu. A taky usoudíme, že na Zélandu naše nové róby asi využití nenajdou. No nic, s panem krejčímu domluvíme příští schůzku za půl rok doufajíc, že tak výhodný obchod přece jen jednou klapne.

Řidiči, teď prosím Marble Temple. Marble Temple je krásný chrám s velikým nádvořím obklopeným tisíci malinkých vysících srdíček, které ne jednoho návštěvníka lákají k rozhoupání a vyvolání hlasitého cinkání. Teprve pak je vytvořena ta pravá atmosféra, jež navíc podněcují sošky buddhů, ozdobných slonů a doutnající vonné tyčinky.

Jakmile projdem celý areál, vzbudíme našeho řidiče rozvaleného v tuktuku. Řidič nás doveze před další suit factory. Asi usoudil, že s minulou nabídkou látek jsme nebyli spokojeni. Proč jinak bychom si už nedali nějaký ten oblek ušít. We don’t need to go to the suit factory. Let’s skip this station and go to see the big standing Buddha! Kdepak, Jirkův návrh vynechat návštěvu dalšího krejčího se opět setkal s neúspěchem. “First suit factory, after big Buddha.” Nedá se nic dělat, řidič znovu vyhrává a my už zase listujeme v katalogu a probíráme s krejčím různé střihy. Výsledek stejný, sejdeme se za půl roku, přičemž všichni víme, že se dnes vidíme naposled.

Po cestě k naší poslední zastávce špekulujeme, zda na řidiče nezkusit stejný fígl. First Mo Chit (i přes výslovnost mo-čit slovo označuje stanici metra, nikoliv zastávku na toalety), then airport. Řidič nám ale jasně oznamuje, že big buddha finito a on už na letiště nepojede. No nic, zkusili jsme to. Vstupné na Big Buddhu se v našem případě nevyplatilo. Buddha byl sice opravdu obrovský, ale celý schovaný pod lešením. Vzhledem k nedostatku času, se necháme na letiště dovézt Grabem. Naší další destinací je Surat Thani - přístavní město, a tedy výchozí bod na ostrovy Koh Tao, Koh Phangan a Koh Samui.

Cesta k Big Buddhovi

Cesta za Big Buddhou

Happy Buddha

Happy Buddha

Turistické informace

Turistické informace

Vodní taxi

Vodní taxi

Suit Factory

Suit Factory

Marble Temple

Marble Temple

Happy Buddha

Buddha sem, Buddha tam

Tuktukem po městě

Tuktukem po městě

Řidič tuktuku si dává dvacet

Pohodinda

Další článek