Severní Thajsko - Chiang Mai, Pai, Chiang Rai

Napsala Anet 21. října 2018

Chiang Mai

Končí etapa plážování. Přelétáváme na sever Thajska do města Chiang Mai, na které slýcháváme dost rozporuplné názory. Jirka se těší na večerní trhy, kde ochutná nějaké nové thajské dobrůtky. Já se těším na zlatnictví, ve kterém mi zvětší můj zasnubní prstýnek. A oba se těšíme, že si konečně necháme vyprat naše zatuchlé oblečení.

Prvním místem, kam se v Chiang Mai vydáváme, je Night Bazaar neboli noční trh. Bohužel přichází i první zklamání. Night Bazaar je trh pro turisty plný stánků s burgery, pizzami, špagetami a dalším “Western Foodem” za nepřiměřené ceny. S prázdnými žaludky trh brzy opouštíme a jdeme se najíst radši do bizarní (soudě čistě dle výzdoby) japonské restaurace, kde je vše za 59 bahtů.

Druhý den nás čeká návštěva zlatnictví, kde si nechám zvětšit prstýnek a mohu se už pyšnit svým novým statusem snoubenky. 💍

Pak se jen tak potulujeme městem, nakukujeme do chrámů. Hned u prvního chrámů potkáme (?) náhodou sympatickou Thajku, která umí pár vět česky. Vede v Chiang Mai kurzy vaření pro turisty a Češi prý patří mezi její časté zákazníky. Paní nám dává spoustu tipů a užitečných rad, co v oblasti Chiang Mai navštívit, jak se kam dostat, co kolik stojí. Věnuje nám mapičku (já vím, divná náhoda, že místní Thajska má zrovna u sebe mapu města.) Domnívám se, že kromě vaření může dělat i prohlídky městem. Nic nám totiž nevnucuje. Získává si naši důvěru, a tak ji zahlcujeme otázkami jako kde nechat opravit kameru nebo kde si nechat ušít svatební šaty. Tím se paní stává prvním člověkem, kterému jsme prozradili naše zásnuby. Paní nám doporučí jednoho z místních krejčovských obchůdků Siam’s Collection. Náš zájem vzroste, když nám kvalitu místních krejčích i zmiňovaného obchodu potvrdí thajský cestovatel z Bangkoku, kterého opět (?) náhodou potkáme u dalšího chrámu. "Máte obrovské štěstí, že jste na tento obchod narazili. Turisti ho neznají. Chodí tam jen místní. Zrovna já jsem si tam nechal ušít dnes dva obleky a oni mi je zdarma pošlou. A navíc mají dneska slevu. Máte fakt štěstí. Možná tam hned jeďte. Chcete, abych vám zavolal tuktuk?” Jelikož chlapík se o obchodu zmínil, až když ho uviděl označený v naší mapě, vůbec nepochybujeme o jeho čistých úmyslech. Tuktuk odmítáme, do obchodu ale hned kmitáme pěšky. Obchůdek je malinký, pán nám tu jen ukáže dostupné látky, katalog s různými střihy a změří si míry. Samotné zakázky šíjí jinde. Svatební šaty naštěstí nedělají, jinak bych je měla hotový dřív, než bych o svatbě kohokoliv informovala. A vlastně i dřív, než bych měla jakékoliv představy kromě bílé barvy. Jirka ale neodolá, a tak vybíráme látku, z níž bude ušit oblek - kalhoty, sako a košile. Za oblek z kašmíru a košili z bavlny zaplatíme včetně poštovného do Česka 11000 BHT, ale vlastně vůbec nevíme, jestli je cena dobrá nebo ne. Zásnuby zatím nechceme prozradit, a tak se nemáme ani s kým poradit. (Příběh o tom, jak se snažíme kontaktovat budoucího švagra, který nás ze strachu z hackerství naprosto ignoruje, vynechám.)

Aby to nevypadalo, že v Chiang Mai řešíme akorát věci na svatbu, dovolte mi zmínit další proslulou pamětihodnost. Stříbrný chrám - Silver Temple, vstupné 100 bahtů. Co v chrámu uvidíte vám ale neprozradím. Po zaplacení vstupného dojdeme před samotný chrám, kde visí cedule - ženám vstup zakázán. Jirka se pokochá a zase odcházíme. Super výlet, holkám obzvlášť doporučuju. Mimo prohlídek samotného města spojených s kurzy vaření či masáží nabízí každá místní cestovní kancelář samozvaná turistické informace výlet na Doi Suthep, Doi Inthanon a návštěvu nějaké z četných sloních záchranných stanic. Původně nás lákalo pomoci sloníkům tím, že místo ježdění na nich je raději umyjeme a nakrmíme. Jenže když procházíte město a před každým obchodem visí reklama na záchranné stanice za ceny kolem 2500 bahtů, napadá nás, jestli už se zřejmě masivní podpora slonů nepřehoupla spíš v masivní podporu jejich chovatelů, případně turistických kanceláři.

Místo výletu za slony se rozhodneme vyjet na Doi Suthep. Na Doi Suthep se snadno dostanete bez jakékoliv tour. Červené busy Songathaew odjíždí každou chvíli od severní brány města. Cesta tam a zpátky vás vyjde na 100 BHT. Doporučujeme vyvézt se až na samotnou Doi Suthep a až budete pokochaní chrámem, projděte po turistické pěšině (dobře znázorněna v Maps.me, velmi šikovné turistické mapy) k Wat Pha Lat a Wat Pha Dat Waterfall. Po cestě k Wat Pha Dat můžete podpořit mnicha tím, že si v jeho bambusovém baru objednáte kafe, které je mimochodem vynikající!

Pocity ze samotného chrámu na hoře Doi Suthep jsou ale opět dost smíšené. Chrám je součástí většího komplexu a stojí za to ho celý projít, ale přes obrovské davy lidí jsme atmosféru místa nedokázali nasát. Po návštěvě Doi Suthep jsme vyrazili červeným Songathaew busem do Nimmanhaemin Road. Jedná se o čtvrť proslulou digitálními nomády, dobrými kavárnami a celkově to tam působí západnějším dojmem. Prošli jsme si univerzitní kampus s přilehlým parkem, kam místní chodí běhat či piknikovat. Den jsme završili návštěvou sobotních trhů v Saturday Walking Street a následně zkouškou obleku a úpravou měr u krejčího.

Doi Suthep

Doi Suthep

Doi Suthep

Doi Suthep

Wat Pha Lat

Wat Pha Lat

Saturday Walking Street

Saturday Walking Street

The Silver Temple

The Silver Temple - ženám vstup zakázán

Siams Collection

Siams Collection

Pai

Pai je malé městečko 3,5 hodiny jízdy minivanem od Chiang Mai. Vyjíždíme v 8:30, lístky jsme koupili až na autobusáku (Terminal 3) bez rezervace. Opět ale podotýkám, že je low season. Naštěstí si beru Kinedryl, a tak mě cesta se 765 zatáčkami vůbec nerozhodí. Na městečko jsme dostali doporučení od Johnyho, našeho kamaráda z kurzu potápění. Stejně jako my byl z Chiang Mai zklamaný. Prý to, co bez výsledku hledal v Chiang Mai, nalezl nakonec v Pai. I my můžeme Pai jen doporučit. Bydlíme v Mountain View Backpacker Guesthouse, což jsou útulné chatičky asi 6 km od městečka s výhledem na hory. Společně s ubytováním máte navíc zdarma přístup k bazénu v Pai. Večery travíme poléhaváním v naší soukromé hamace u chatičky nebo drbáním lenivých kočičáků na pohodlných gaučích u recepce.

Městečko Pai a oblast kolem něj má ale vskutku co nabídnout. Za 150 BHT na den si půjčujeme skútřík a objíždíme místa doporučená majitelkou hotelu. Výhodou je, že všechno je tu blízko a zároveň tu není téměř žádná doprava. Nemyslím si, že bychom někdy strávili přejezdem mezi dvěma místy více než 20 minut.

Den nastartujeme kávou v roztomilé kavárně Coffee with Love s výhledem na okolní louky a hory. Dále navštívíme vodopády Pembok. A poté vyrážíme na Bamboo Bridge, z něhož jsme nadšeni! Procházíme se po několik kilometrů dlouhém bambusovém chodníčku vedoucím přes rýžová pole. Poležení v bambusovém odpočívadle, zaposlouchání se do ptačího cvrlikání a bublání potůčku příjemně uspává. Za zmínku stojí určitě i Landsplit. Kromě díry v zemi vzniklé zemětřesením je možné tu ochutnat spoustu produktů z místní rodinné farmy - papáju, banán, fialové brambory, tamarind, buráky a další dle sezóny. Farmu si můžete celou sami projít a vidět, jak zmíněné ovoce či zelenina rostou. Ochutnávku i prohlídku farmy naceníte dle vlastní spokojenosti vhozením dobrovolného příspěvku. Toho dne ještě stihneme navštívit japonský most z druhé světové a jahodovou plantáž Strawberry in Love, kterou už nenazveme jinak než jahodový bizár. Západ slunce pozorujeme z Pai Canyon. Je ale třeba popojít trochu dál, pokud si chcete užít trochu romantiky sami.

Každý večer se v Pai konají večerní trhy a musím říct, že jedny z nejlepších, které jsme v Thajsku zažili (uděluji 2. místo po Surat Thani). Další den posnídáme v podniku I Love U Pai. Ceny sice vyšší, ale snídani si vychutnávate z houpacího vajíčka s výhledem na hory! Tím překrásným výhledem se dokážeme kochat hodiny, než se odebereme zpátky na skútřík, na němž dojedem k Chinese Village. Tuto zastávku bychom klidně vynechali a radějí se déle kochali výhledem na kopci nad vesnicí. Střed vesnice tvoří jen stánky se suvenýry a nově postavený hrad. Upřímně bych se nedivila, kdyby hrad postavili, jen aby přiměli více turistů zastavit a utratit peníze za suvenýry, jízdu na poníkovi, lukostřelbu nebo fotku v tradičním oblečení s obyvateli vesnice. Co ale vřele doporučujeme, je osvěžení ve vodopádech Mo Paeng. Cestou z vodopádů zpět do Pai si zahrajeme na motoškolu a Jiřík mě učí řídit. Myslím, že ze mě bude dobrý řidič. Specializuji se na brzdy a mám co dělat, abych dodržela stanovený limit ve výši 21 km v hodině. Zbytek času v Pai relaxujeme u bazénu, ochutnaváme dobrůtky na trzích nebo se prochazíme v přírodě. Také se poprvé pokusíme oznámit naše zásnuby rodičům. Mizerný signál a Jiřákovy obavy z toho, že mu táta Hnilda svoji dceru nedá, mají za následek promarnění prvního pokusu.

cofee in love

Coffee in Love

White Buddha v Pai

Landsplit - občerstvení z farmy

Bambusový most

Bambusový most v Pai

White Buddha v Pai

White Buddha

Výhled od White Buddhy

Výhled od White Buddhy

Mezi rýžovými políčky

Mezi rýžovými políčky

Západ slunce v kaňonu

Západ slunce v kaňonu

Jak roste rýže

Jak roste rýže

Mango Sticky Rice

Mango Sticky Rice - recept zde

Z Pai na skok zpátky do Chiang Mai a kdesi na venkově u Chiang Rai

V 6:20 zvoní budík. Loučíme se s naší útulnou chatičkou u Pai a vracíme se minibusem do Chiang Mai. V Chiang Mai ihned míříme do Siam’s Collection na již 2. Jirkovu zkoušku obleku. Oblek padne perfektně, dojetím mi ukápne slza při představě, jaký bude Jiřík na svatbě frajer. Když krejčí slibuje, že oblek pošle do 2 týdnů, místo radosti z rychlé služby se zhrozíme. Kromě nás dvou o svatbě zatím nikdo netuší a určitě se najde šetrnější způsob, jak ji oznámit rodičům, než když jim přijde domů zásilka z Thajska označena jako Wedding Suit. Domluvíme se tedy, že nejprve dáme krejčímu souhlas mailem a teprve pak oblek odešle.

V Chiang Mai už se nechceme zdržovat déle. Musím přiznat, že jsme měli přehnaná očekávání. Město je nejen plné chrámů, ale také lidí, aut, skútrů, tuktuků, turistických atrakcí a lapačů na turistické atrakce. Vyrážíme proto autobusem do města Chiang Rai a abychom unikli celému tomu turistickému ruchu, rozhodneme se ubytovat na venkově. Když na Bookingu objevíme ubytování Tree House Homestay, které stojí 300 Kč na tři noci, je to jasný. Hotel má volný pouze pětilůžkový rodinnný pokoj. V pěti lidech by tak vyšla noc na jednoho na srandovních 20 korun. A název Tree House napovídá, že bychom mohli nocovat v nějakém domečku na stromě. Hotel sice nemůžeme na mapách Google ani Maps.me najít, lokaci však ukazuje i samotný Booking, a tak se orientujeme podle něj. Dojedeme do vesnice, z níž by měla vést k ubytování pěší stezka. Samozřejmě pro motorku pěší stezka neexistuje a už vůbec ne v Asii. Zajíždíme kamsi do polí a rozhlížíme se po okolních stromech, jestli na některém z nich není zbouchaný domeček. Dorazíme na místo určení a kde nic, tu nic. Od hostitele mezitím dorazil mail “What time do you are life?” Podobné překlepy jsou v Thajsku velmi běžné, což souvisí s tím, že lidé se tu učí anglicky komunikací s turisty a slova se snaží napsat tak, jak je přibližně slyší. Navíc Thajci používají naprosto odlišné písmo, což jim situaci jistě komplikuje. Zrovna vytáčím hostitelovo číslo, když v dáli odbíjí šestá hodina a s ní možnost ubytování ještě zrušit. Hostitel naštěstí umí skvěle anglicky a tak netrvá dlouho, než pochopíme, že k ubytování to máme ještě dobrých 15 kilometrů. Mezitím se setmělo, a tak naše rychlost po prašné cestě se sotva vyrovná jízdě na kole. Poslední úsek už za nás přebírá asi tak desetiletý kluk, kterého jsme oslovili při příjezdu do vesnice s otázkou, kdepak je tu ten Tree House. Fakta, že jsme v jakési obci, která ani není na mapě, a právě jsme předali jakémusi klučinovi naše vozidlo, za něž jsme nechali depozit v podobě cestovního pasu, v nás vyvolávají drobné obavy. Ty však rychle vystřídá pobavení z našeho ubytování. Lépe než slovo Treehouse vystihuje náš nocleh slovo Homestay.

Bydlíme v bambusové chalupě, kterou obývá chlapík z kmene Akha se svými dvěma syny (jedním z nich je kluk, co nám zaparkoval motorku). Manželka je prý crazy, pořád někde poletuje a rodinu navštíví jednou za čas. A tak celou domácnost má na starost otec dvou synů - Amae. Ten nám hned uvaří vynikající večeři - omeletu a dušenou zeleninu s rýží. Během večeře se nás zeptá, jestli přijedou ještě další tři hosté a když jsme tedy jenom dva, proč jsme si rezervovali celou dormitary, na Bookingu označenou jako rodinný pokoj pro pět lidí. Odvětíme, že jiná možnost v nabídce nebyla. Mysleli jsme si, že ostatní pokoje jsou již zamluvené. Amae se pousměje a nám dochází, že naše jména na první stránce check in knihy neznamenají full book, jak předtím Amae podotknul, ale že jsme možná první hosté v Treehouse Homestay. Amae dřív provozoval ubytování v menší chatrči. Tento bambusový dům postavil nedávno a provozuje zde spolu mimo hotelu také muzeum kmene Akha. Amae každý den zbouchává další a další části, chatrč stále vylepšuje. Do budoucna plánuje mimo jiného postavit také zábavní park se zip linou.

Mezi řečí se nám zmiňuje o problémech s Bookingem, který mu údajně neplatí. Amae prý nedostal peníze od svých hostů už od minulého prosince. (Situace nebude tak dramatická, dle knihy spokojenosti zákazníků měl Amae od prosince jen jednu belgickou skupinku.) Byť má Amae IPhone, s technologií moc pracovat neumí. Zjišťujeme, že Amae nevyplnil ve formuláři své číslo účtu, a tak Booking neví, kam mu má získané peníze za jeho hosty poslat. Po několika strávených hodinách na I Phonech zjišťujeme, že to opravdu není chyba Amaeho, ale Booking nezvládl optimalizovat webové stránky pro mobil a formulář skutečně na mobilu nelze vyplnit. Třetí večer tedy voláme na zákaznickou podporu Bookingu. Američanka nám potvrdí, že ne všechny funkce jsou dostupné na mobilu a doporučí nám použít počítač. Teď si představte tu komickou situaci. Snažíte se vysvětlit Američance, že jste v totální díře, která ani není vyznačena na mapě, představujete jí majitele hotelu jako člověka, o němž pochybujete, jestli vůbec umí zapnout počítač, zároveň však nechcete svého hostitele urazit. Američanka nám nakonec poradí půjčit si počítač od někoho jiného, a tak nezbývá, než poděkovat za radu a hovor ukončit. Překvapivě sama slečna zřejmě nebyla se svou pomocí spokojena a zřejmě předala informaci thajské podpoře. Ráno před naším odjezdem se totiž ozval Amaeovi Thajec, který si asi dokázal lépe než Američanka představit místní podmínky provozování hotelu. Amae se po ukončení hovoru radoval, že teď už je všechno ok a opakovaně nám děkoval za naši pomoc. Když už jsme v ráži, rozdali jsme Amaeovi hromadu úkolů a předali návod, jak nastartovat business. “Musíš se registrovat na Airbnb, to je jasný. Takovýhle ubytování na Bookingu nikdo nehledá. Sepiš, co umíš vařit, za jaký ceny, a vytvoř menu. Dej na papír všechny nabízený aktivity jako to tvoje muzeum, zábavní park, vaření v bambusu, treky džunglí a zase nezapomeň na ceny. Západní turisti mají rádi, když jsou věci transparentní. No a všechno tohle přidej i na ten Booking a Airbnb. My ti to tu nafotíme a ty pak tam ty fotky přidáš.” Hostitel poslušně přikyvuje a slibuje, že všechno zařídí. Když se loučíme, je radost na obou stranách. Amae získal návod jak nastartovat svoje podnikání a my odjíždíme s uspokojivými pocity z dobrého skutku.

Kde je tree house homestay?

Hledáme Tree House Homestay

Tree House Homestay

Ranní hygiena v Tree House Homestay

Vaříme v bambusu

Omeleta vařená v bambusu

Teď ale pár řádku k tomu, co jsme kromě spravování účtu na Bookingu na severu Thajska vlastně dělali. Myslím, že to byly právě tyto tři dny ve vesnici kmene Akha, kdy jsme měli možnost poznat to pravé Thajsko. Půjčili jsme si skútr a bez jakýchkoliv plánů jsme objížděli přilehlé vesničky, chrámy, jeskyně, vodopády, termální prameny (39-ti stupňová voda je výborný nápad při 30-ti stupňové teplotě vzduchu), vyhlídky a další místa, která jsme sami zanášeli do map, čímž jsme si připadali jako opravdoví objevitelé. Viděli jsme, jak se sklízí rýže (kombajnem...), kávová zrnka, jak roste papája nebo buráky. Projížděli jsme kolem banánových i ananasových plantáží, vypili každý tak 20 litrů avokádových a mangových shaků a pojedli spoustu dalších místních dobrůtek. Koupali jsme se ve vodopádech a podnikli pěší trek do vesnice kmene Lahu, kde psy krmí banánem, lépe řečeno, kde psi se sami krmí banánem. Banán si vysloužili i od nás, když nám ukázali cestu zpátky do vesničky Akha. Jen co jsme dorazili do vesnice, pejsci se otočili a klusali zase zpátky.

Za zmínku stojí určitě i White Temple, který bývá jedním z hlavních cílů turistů projíždějících do města Chiang Rai. Možná více než samotný chrám upoutaly naši pozornost kamenné ruce chamtivých hříšníků, které se natahovali pro každá baht před vlastní smrtí. Chrám byl ale plný turistů a selfie tyčí (preferujeme spíš ty méně profláklé, když je můžeme mít sami pro sebe).

Za neprofláklou atrakci se určitě dá považovat i pár kilometrů vzdálené jeskyně doposud nezanesené v mapě, které byly tak trochu self service - sami jsme si ťuknutím na vypínače rozsvítili, prošli jeskynní komnaty plné buddhistických sošek, nechali se vyděsit hejnem netopýrů a při odchodu zase zhasli a místo označili na mapu pro další dobrodruhy. Říká se, že provincie Chiang Rai patří k nejkrásnějším oblastem Thajska. Nerada bych se pouštěla do srovnávání s romantickými ostrůvky na jihu, křišťálově čirým mořem a podvodním životem na Koh Tao či Koh Phanganu, ale vesničky na severu rozhodně mají co do sebe a stojí za návštěvu. Je to ideální místo pro ochutnaní thajské kultury i kuchyně, trekování v džungli nebo třeba mezi čajovými plantážemi. A nebo jen tak projíždějte neobjevenými vesnicemi, bavte se s místními a zahrajte si na objevitele zanášením nových míst do map!

Z Chiang Rai se modrým busem přesouváme za těžce usmlouvaných 100 bahtů na letiště a přelétáváme do Bangkoku, kde naše thajské dobrodružství končí. V Bangkoku jsme se po třech týdnech znovu shledali s našimi bágly a zašli do restaurace Beer & Grill, kde jsme si sami ugrilovali rib eye steak na stole. Jisté překvapení na závěr Thajska nás čekalo při placení. Pivo v přepočtu za 250 Kč prý Jirka ještě neměl. Alespoň máme na Zélandu na co vydělávat.

Mezi ananasovými plantážemi

Na motorce mezi ananasovými plantážemi

Samoobslužná jeskyně

Samoobslužná jeskyně

Vodopády u Akha Village

Vodopády u Akha Village

Procházka z Akha do Lahu Village

Procházka z Akha do Lahu Village

Buddha v polích

Buddha v polích, kterého nezná ani mapa

Buddha v polích

Stříbrný chrám u Chiang Rai

Tipy a triky

  • Z Chiang Mai do Chiang Rai jezdí pouze společnost Greenbus, která nabízí 3 varianty lišící se zřejmě lehce komfortem, dobou jízdy a cenou. Nejdražší stojí asi 260 BHT, střední 170 BHT, nejlevnější 130 BHT. Nejdražší spoj ujede trasu za 3 hodiny, nejlevnější za 3,5 hodiny. Autobusy odjíždí z Arcade Bus Terminal 3. Jízdenky je vhodné zakoupit si předem. My jsme to neudělali, a tak jsme čekali na busáku 2 hodiny na nejbližší volný spoj. Hádám jen, že v “high season”, kdy jezdí do Thajska více turistů, bychom na tentýž den nemuseli sehnat jízdenky vůbec.