Po jižním Vietnamu

Napsali Anet a Jirka 16. června 2019

Přilétáme do Saigonu

Další a zároveň poslední země, kterou se chystáme cestou ze Zélandu domů prozkoumat, je Vietnam. Země, kde se z nás stanou milionáři. Na apríla 2019 přistáváme v Ho Chi Minhově městě, dříve známém jako Saigon, a už se nemůžeme dočkat toho asijského chaosu, horkých dnů i večerů a gastronomického rozmazlování.

Vietnam je státním zřízením socialistická republika a socialismus ucítíte už na letišti. Abyste získali víza, musíte vyplnit dlouhý formulář, v němž je nutné uvést vaše vyznání, vyjmenovat členy rodiny i jejich trvalá bydliště. Vstupní vízový poplatek je vyžadován výhradně v hotovosti, kterou samozřejmě nemáme a ať hledáme, jak hledáme, v tranzitní zóně ne a ne najít bankomat. Za dozoru celníka může jeden z nás vkročit na území Vietnamu a vybrat z bankomatu v příletové hale.

V Saigonu, respektive Ho Chi Minhově městě, bydlíme přes Booking.com v hostelu Thanh Guesthouse. Ulice Bien Vien, kde se hostel nachází, je vyhlášená jako baťůžkářská třída. Doposud jsme se za baťůžkáře také považovali, ale hospodský ruch a hlasitá hudba nám přišly životu nebezpečné. Asi stárnem.

Co v Saigonu navštívit?

V Saigonu rozhodně neminete motorky a dopravní chaos. Na rozdíl od jiných asijských měst tu však jsou chodníky a přehledná autobusová doprava, kterou má pěkně podchycenou Google. Centrum jsme prošli pěšky a navštívili vyhlášený, byť slabý noční trh, dále katedrálu, Independence Palace a bohatý jídelní koutek Food Courter. Kdybych měla na Saigonu vyzdvihnout jednu věc, byla by to poloha blízko bývalých tunelů Vietcongu – Cu Chi Tunnels, a také dopravní dostupnost k deltě Mekongu. A pestrá kuchyně z celého Vietnamu.

Bien Vien

Bulvár Bien Vien

Noční Saigon

Noční Saigon

Pho Bo

První phóčko

Bánh mì

Pouliční Bánh mì

Doprava v Saigonu

Doprava v Saigonu

Palác nezávislosti

Palác nezávislosti

Tunely Cu Chi

Druhého dne vyrážíme z Ho Chi Minhova města na krátký půldenní, avšak intenzivní výlet do tunelů Cu Chi. Jedná se o síť 250 km dlouhých podzemních chodeb, kterou Vietnamci začali budovat už ve 40. letech ve válce proti francouzským kolonistům a hrabat nepřestali ani během války ve Vietnamu v 50.-70. letech. Tunely sloužily Vietcongu jako úkryt před americkými bombardéry. Uvnitř Vietnamci pobývali i několik týdnů a vybudovali zde ložnice, nemocnice, školy a samozřejmě střelnice. Vchody do tunelů jsou maskované v lese pod listy a větvemi stromů a zabezpečené mnoha důmyslnými léčkami pro případ, že by nepřítel vchod přece jen našel. Tunely jsou navíc velmi úzké, a tak by se úspěšný americký vetřelec protáhl jen se značnými obtížemi, stejně jako dnešní turisté silnějších postav.

V současné době jsou veřejnosti přístupné dva tunelové komplexy Cu Chi - turističtější Ben Dinh a o trochu vzdálenější Ben Duoc. Po přečtení pár diskuzí jsme nakonec zvolili údajně autentičtější Ben Doic a sic nemáme srovnání, volby nelitujeme.

Areálem procházíte s průvodcem a kromě prolézání podzemními průchody tu máte možnost ochutnat maniok se sladkými drcenými ořechy, tedy běžný pokrm Vietcongu, a shlédnout 20 minutový film. Nečekejte však informativní dokument, nýbrž komunistickou propagandu, v níž je zachyceno, jak do mírumilovné vesničky vtrhnou američtí zabijáci a vraždí, kudy jdou. O konfliktu mezi severem a jihem nepadne ani slovo. Žádná občanská válka. Prostě USA proti Vietnamu. Pro pochopení souvislostí doporučuji zjistit si o válce ve Vietnamu něco předem. Na téma vietnamské války bylo natočeno i pár epizod Slavné dny.

Jak se dostat do tunelů Cu Chi?

Do Ben Doic jsme se vydali na vlastní pěst bez tour. Není to nic náročného, jak tvrdí průvodce Lonely Planet. Ze Saigonu jsme nasedli na autobus 13 a ve městě Cu Chi přestoupili na 79, který zastavuje přímo u tunelů. Přesný popis cesty vám ukážou Google mapy. Cesta trvá celkem kolem 2,5 hodin a vyjde vás na 16,000 VND (16 Kč). Vstupné je 90,000 VND. Výlet nám zabral asi půl dne, takže jestli máte v Saigonu dostatek času, tunely Cu Chi rozhodně navštivte!

Cu Chi tunely - Operační sál

Operační sál

Vietcong

Jirka jako americký zabiják

Jen pro drobné Vietnamce

Jen pro drobné Vietnamce

Strava Vietcongu

Maniok s cukrem

Vývod z kuchyně

Vývod z kuchyně

Buddhistický chrám

Buddhistický chrám

Delta Mekongu

Ať je sebešpinavější, neměli byste ji při návštěvě Vietnamu minout. Na jihu země se vlévá do moře řeka Mekong, jejíž rozvětvená delta o rozloze půlky Česka je známá hlavně díky plovoucím trhům. Tento tradiční způsob obchodování s ovocem a zeleninou z lodi do lodi s rozvojem pozemní dopravy čím dál více nahrazují klasické trhy v ulicích, pořád je ale v deltě co k vidění.

Nejprve zamíříme autobusem asi 2 hodiny jižně od Saigonu do města Ben Tre. Zabydlíme se v sympatické chatičce Ba Dahn Home za městem v džungli, odkud jsme chvíli objevovali okolí na rozvrzaných nebrzdících kolech, která na ubytování půjčují zdarma. Největším objevem ze sedel našich strojů byl určitě oběd za 45,000 VND pro oba i s naším oblíbeným nápojem z cukrové třtiny. Paní sice angličtinu ovládala asi jako my vietnamštinu, kvůli mizernému signálu jsme nebyli o nic moudřejší ani po konzultaci s přítelem na telefonu bez jazykové bariéry (zdravíme Pavla), ale nakonec byla polívka dobrá. Teda než se paní rozhodla, že mi jí ještě vylepší chilli omáčkou. Na ubytku taky půjčují kajaky, čehož jsme rádi využili a dobré 2 hodinky jsme se plavili po jednom z malých ramen Mekongu protínajícím jen řídce osídlenou džungli. Viděli jsme i pár modrých ledňáčků.

Přejezd do města Can Tho známého plovoucími trhy se nám moc nepovedl. Paní ubytovatelka nám dala špatnou informaci o odjezdu autobusu a ve snaze o vyplnění mezičasu návštěvou manufaktury na výrobu kokosových sladkostí nás vyčůraní motorkáři vysadili úplně jinde. Ale zas jsme si díky tomu k obědu pochutnali na žábě a úhořovi. Když se večer konečně dohrabeme na zamluvený Tu Dung Fruit Garden & Homestay, chvíli u nudlí popovídáme s paní domácí a alou spát. Ráno vstávačka.

Budíček zvoní už na pátou ranní a o půl hodiny později už nám naše kapitánka na malé kocábce ukazuje lodě naložené melouny, jackfruitem, zelím a sladkými bramborami. Ještě lepší byly lokální méně turistické trhy necelých 20 km proti proudu, kde podporujeme obchodnici koupí mang a banánů. Domluvenou součástí výplavy byla i návštěva továrny na rýžové nudle, kde jsme se do fáze “přesun budoucího rýžového papíru na sušení” mohli i osobně zapojit. Škoda chybějícího výkladu, nikdo v okolí včetně naši kapitánky anglicky neuměl, tudíž jsme z toho měli půlku. Vracíme se spletí bočních kanálů a všímáme si jackfruitů, kokosových palem, papájovníků a mangovníků lemujících břehy. Vracíme se kolem 9.30 akorát na pozdní snídani. Jakmile Anet přestane projevovat známky překofeinování po vypití celé konvice kafe, bereme opět kolo zdarma a jedeme omrknout nedalekou kakaovou farmu, která je ale, jak zjišťujeme u brány, dnes bohužel zavřená. Čekání na noční autobus do Dalatu si krátíme projížďkou na lodičce po umělých kanálech v ovocné zahradě, která je součástí našeho ubytování.

Výlet na deltu Mekongu určitě můžeme doporučit. I pokud máte málo času, ze Saigonu se sem pořádají jednodenní organizované výlety. My jsme si to poskládali sami na 3 dny a přišlo nám to akorát.

Na kole po Ben Tre

Na kole po Ben Tre

Ba Dahn Home

Pohoda v Ba Dahn Home

Ranní market na Mekongu

Ranní market

Východ slunce nad Mekongem

Východ slunce nad Mekongem

Řeka Mekong

Řeka Mekong

Továrna na rýžové nudle

Továrna na rýžové nudle

Menší vesnický trh

Menší vesnický trh

Úzkými kanály

Úzkými kanály v džungli

Místní způsob dopravy

Místní způsob dopravy

Další články