Život v autě

Napsal Jirka 26. prosince 2018

"Tak jak se vám žije v tý dodávce?"

Protože se nám od kamarádů množí dotazy tohoto typu, pokusíme se v dalším článku vysvětlit, jak to s tou naší "dodávkou" je. Budou tomu 2 měsíce, co jsme přiletěli na Zéland a koupili jsme si náš nový domov na 4 kolech – 18tiletou Hondu Odyssey předělanou na campervan, tzn. je uzpůsobená ke spaní. Kromě dopravního prostředku nám tak slouží i jako ložnice, obývák, kuchyně, spíž, office a částečně i koupelna. Přesto má naše kára do dodávky asi tak daleko jako racek do kiwiho, jak vidno z obrázků a dalšího popisu.

Snoubenci na Zélandu

Snoubenci na Zélandu s "dodávkou"

Co všechno může být obytňák

Co všechno může být obytňák

Drandíme na pláži

Drandíme na pláži

Protože předchozí majitel byl ekonomicky smýšlející (rozuměj vydřiduch), rozhodl se zvýšit hodnotu auta před jeho prodejem získaním certifikátu "self-contained". To ve zkratce znamená, že auto je soběstačné na 3 dny: kromě postele má i umyvadýlko, kanystry na pitnou a špinavou vodu, odpadkový koš a chemický záchod. Ne že by se nedalo kempovat bez těchto všech vymožeností, ale hlavní je samotná nálepka self-contained, která je jako jediná kontrolovaná při spaní ve většině kempů, které certifikaci vyžadují. Takových kempů je dle mého kvalifikovaného odhadu zhruba 80 %, v některých regionech je navíc povolené s certifikátem spát mimo město a výslovné zákazy kdekoliv. To se samozřejmě pro backpackery hodí, proto tato modrá nálepka udělovaná na 3 roky znatelně zvyšuje hodnotu auta. Mimochodem, co se záchoda týče, ten chemický jsme (jeho hodnotu netuše) předchozímu majiteli nechali, protože zabírá moc prostoru. Místo toho jsme si ponechali jím sestrojený, který jsme výstižně nazvali "sracím kýblem". Postupem času jsme se dovtípili, že i při případné kontrole přítomnosti povinného záchoda rangerem by nám to stejně neprošlo, a tak jsem aspoň z prkýnka sestrojil stůl.

Je třeba říct, že japonský výrobce našeho vozu rozhodně nezamýšlel, že se v něm bude spát. Už jenom označit ho jako campervan nebo dodávku budí úsměv. Je to takový trochu delší kombík, původně sedmisedadlový, kde jsou prostřední a zadní sedačky nahrazeny postelí (rozuměj dřevěnou deskou, na kterou se sotva vleze nafukovací matrace). Šířku postele na kritických 110 cm v nejužším místě (!) limituje kuchyňka široká asi 20 cm, která je vtěsnána za spolujezdcem po levé straně auta. Je použitelná po otevření levých zadních dveří, a také zevnitř. Toho si zpětně velmi ceníme, když vaříme (a topíme zároveň!) na našem plynovém vařiči uvnitř a kocháme se pohledem na moknoucí nešťastníky tísnící se zvenku pod otevřenými dveřmi do kufru ve snaze si taky přihřát polívčičku.

Máme dva barely, 23 l na pitnou vodu, 20 l na špinavou, které dopouštíme/vypouštíme tak jednou za 2-3 dny. Záchody, pítka, specializované "dump stations" - jsou časté a zanesené v aplikacích Wiki Camps nebo Campermate, které jsou nepostradatelnou výbavou mobilu každého místního cestovatele. Slouží nám každý večer k nalezení místa na spaní. Až na výjimky nocujeme v tzv. freedom kempech, které jsou zdarma, čemuž odpovídá také jejich zázemí: často vůbec žádné, někdy suché záchody nebo piknikové stolky. Někdy bývají na super místech: na březích řek a jezer, na samotě u lesa nebo na pláži. Někdy je kempem obyčejné parkoviště. Vždycky ale předem mrknem v aplikacích na recenze, a tak máme ideu do čeho jdeme.

Koupelna a kuchyň v jednom

Koupelna a kuchyň v jednom

Původni záchod

Srací kýbl, později stůl

Pohodinda v bejváku

Pohodinda v obejváku

Noční režim

Noční režim

Letní kuchyň

Letní kuchyň

Když prší (a máš nabitý komp)

Když prší (a máš nabitý noťas)

"A kam dáváte všechny ty věci?"

Tam, kde výrobce zamýšlel, že budou mít pasažéři v prostřední řadě nohy, máme každý svůj box s oblečením, kam se leze pravými zadními dveřmi. Protože dívka potřebuje mít hadry vždy po ruce, můj box je úplně vzadu a jeho vyndání vyžaduje trochu úsilí. Né zas tolik, ale dost na to, abych váhal, jestli se mi vyplatí lézt tam pro nový voňavý fusekle nebo další den ještě odsmrdím ve starých.

Jídlo skladujeme ve třech boxech pod zadní částí postele, tedy na místě původních zadních sedaček. Umístění boxů přesně na centimetr je klíčové, protože plní zároveň podpůrnou funkci postele nad nimi. Když boxy vyndáme, dá se otevřít prostor, který dokonale plní své poslání - rezerva. Mezi kolo a hever se totiž vejde tolik konzerv a trvanlivých potravin, že by se i výrobce divil. Klíčové potraviny máme po ruce: sušenčičky jsou v kaslíku řidiče, vinotéka je za spolujezdcem.

sPÍŽ

Spíž

Rezerva v rezervě

Rezerva v rezervě

Office a řídící stanice

Office a řídící stanice

Ranní hygiena a příprava snídaně

Ranní hygiena a příprava snídaně

To jsme tak jednou dostali od neznámé sousedky snídani

To jsme tak jednou dostali od neznámé "sousedky" snídani

Zdravé zobání

Zdravé zobání

Pár detailů pro automechaniky

Jako nejméně důležité nechávám nakonec technické detaily našeho vozu pro zvídavé duše a automechaniky. Jelikož autům velmi rozumím, bude rozbor této části detailní. Takže - volant je vpravo, protože se tu řídí vlevo. Blinkry a stěrače jsou naopak, zvykli jsme si na to tak za 3 dny, ale občas to reflexivně popletem i teď po 2 měsících. Zajímavostí z pravidel silničního provozu je to, že tu platí přednost zprava jako u nás, což dává smysl, protože řidič doprava dobře vidí. U nás prý na tento detail při změně na řízení vpravo Hitler zapomněl, a proto řidič musí dávat přednost přes spolujezdce. Ale zpět k naší káře: Žere benzín a má objem motoru 2,4 l, což se spolu s automatickou převodovkou podepisuje na brutální spotřebě 10 - 12 l/100 km. Ale podobně jsou tu na tom auta ostatních cestovatelů, co tak máme info. Oproti těmto je navíc naše Odyssejka s rokem výroby 2000 a necelými 160 tis. km ještě miminko. Mimochodem, auta tohoto kulatého ročníku a mladší mají tu výhodu, že nemusí na technickou (WoF - Warranty of Fitness) každý půlrok, ale stačí každý rok. To budeme řešit během ledna, tak nám držte palce! "Ruční" brzda je pedálová, což si už dobře pamatuju z dob, kdy jsem se s naší károu teprve seznamoval a kdy jsme se zabržděnou ruční brzdou zdolali dobrých pár kilometrů. Dvakrát. Elektroniku nabíjíme invertérem, což je super věc, z cigaretový dírky udělá zásuvku -malý zázrak. Auto bylo importováno z Japonska, což běžný uživatel pozná při snaze o nalazení rádia. Má totiž omezený FM rozsah jen do 90.0, takže v praxi naladíme 0 - 1 stanici. Máme ale speciální kazetu s jackovým výstupem, takže hrajeme. Kdybychom tušili, jaký je tu pokrok v automobilovém průmyslu, přivezli bychom si i CDčka a DVDčka, na která tu máme pod sedačkami taky přehrávače. Druhou japonskou věcí, které si člověk okamžitě všimne, jsou tlačítka připomínající sushi na navigační desce. Ještě že máme navigaci v mobilu.

Zatím ale po necelých 5 tis. najetých kilometrech jede jak po másle. Abychom se sem vešli a "normálně" fungovali, mají všechny věci své místo, na což někteří pasažéři s oblibou zapomínají. Přesto jsme si naší Odyssejku svým způsobem oblíbili a nedáme na ní dopustit. Tak vzhůru na cesty!

Aňoure, tady je motor

Aňoure, tady je motor

VVybíjení komárů

Vybíjení komárů

Předvánoční úklid domácnosti

Předvánoční úklid domácnosti