Začátky našeho dobrodružství na Zélandu

Napsal Jirka 31. října 2018

Přílet na novozélandskou půdu

Je pondělí 22. října 2018 kolem poledne a my po jedenáctihodinovém letu z Bangkoku poprvé přistáváme na novozélandské půdě, konkrétně v největším městě Auckland. Na imigračním po kontrole platnosti víz a zkouknutí vyplněné příletové karty dostáváme razítko do hlavních pasů, vyzvedáváme krosnu a tašku a frontujeme na tzv. biosecurity check. Zde se kontroluje pravdivost informací uvedených na příletové kartě, např. zda nepřivážíme do země čerstvé potraviny a další zakázanosti, jestli máme vyčištěné boty a vůbec všechno, co přišlo do styku s vodou nebo půdou. Po přečtení pár článků o tom, jak slečna nedeklarovala jablko a dostala 400 dolarů pokutu, přistupujeme k úředníkovi s respektem. Ten má ale pusu od ucha k uchu, má radost, že jsme z Česka, protože se příští rok chystá do Prahy a bez problému nás pouští. Auckland ale ještě není naší cílovou destinací, za startovní bod našeho půlročního dobrodružství na druhém konci planety jsme zvolili město Christchurch na Jižním ostrově. Proto větší bágly zase odbavujeme na bezobslužné přepážce (!), chvíli venku nasáváme paprsky jarního slunce, měníme SIMky za místní a ověřujeme, že fakt nestojíme hlavou dolů a potom už hurá na vnitrostátní terminál. Poslední hodinka a půl v letadle, Uber z letiště a v podvečer už nás u dveří vítá Kerry - naše Airbnb hostitelka na následující 3 noci. Ještě toho dne stihneme obhlídnout obávané astronomické ceny potravin v místním supermarketu. Ovoce a zelenina oproti ČR dražší, ale nijak dramaticky, jehněčí a hovězí maso je dokonce levnější než u nás, sýry trochu horší, stejně jako výběr pečiva. Fajn - hlady neumřeme. Dáváme si zasloužený kus novozélandského vyběhaného jehněčího, padáme do postele a spíme jak špalci.

Pohled na Mt. Taranaki

Pohled na Mt. Taranaki

Airbnb u Kerry

Airbnb u Kerry

Jehněčí steak

Jehněčí steak

Den první

Pro dnešek máme v plánu nutnou administrativu. Ráno máme domluvenou schůzku v bance, kde aktivujeme účet, který jsme si založili už z ČR. Další akcí je online žádost o IRD daňové číslo, které je potřeba pro budoucí zaměstnavatele. Přesouváme se do parku, dáváme oběd a kocháme se rozkvetlými sedmikráskami a jarním švitořením ptactva. Abychom toho neměli málo, na odpoledne máme domluvené 2 schůzky na prohlídku auta.

Jako první má tu čest předvést nám rovnou celý svůj vozový park dealer tmavšího odstínu pleti. Ekonomické okénko: Ze zevrubné analýzy trhu campervanů, tedy cestovatelských aut předělaných na spaní, vyplynulo, že nakupujeme v době, kdy začíná léto, a poptávka přijíždějících cestovatelů tlačí ceny vysoko. Naopak v době března/dubna, kdy se chystáme odjet, budou ceny proklatě nízko, prý běžně i o polovinu, (!) což neprospívá peněženkám prodávajících. Tedy čím dražší koupíme auto, tím víc třešní budeme muset natrhat, aby naše nově zavedené účty nevykazovaly červené hodnoty. Takže nejspíš poměrně levná stálice místního trhu - Toyota Estima, volba 80 % cestovatelů. Tak nám to ukaž, co tam máš!

Snažím se tvářit důležitě a při nahlížení do motoru vypadat, že přesně vím, jaké jsou výhody rozvodového řetězu oproti řemenu a po kolika kilometrech je třeba měnit olej. Ve skutečnosti ověřuji, že žádné kolo nechybí, volant je vpravo a postel v nově vybudovaném interiéru je dost široká. Ač jsem určitě vypadal jako rozený automechanik, prodejce si byl dobře vědom své informační převahy, a proto pro něj nebylo až tak těžké si získat naši důvěru. Při zkušební objížďce bloku se více než na jízdní vlastnosti vozu soustředím na to, abych místo blinkrů nestíral, a taky z které strany musím vyjet z kruháče. Děkujeme za ukázku, dáme vědět.

Druhá prohlídka je také Toyota Estima v na první pohled o něco horším stavu. Tu se nám snaží prodat kamarádka majitelky, která musela předčasně ukončit svůj pobyt na NZ. Jelikož jsem už na vozy tohoto typu expert, Francouzce suverénně ukazuju, že k olejovému je přístup pod sedačkou spolujezdce. Anet si kromě kontroly domluvených parametrů jako odsouhlasení barvy, ověření funkčnosti rádia a přítomnosti obou barelů na vodu všímá také nerovnoměrného sjetí pneumatik, což následně ověřujeme z dokumentace poslední WOF (Warranty of Fitness = technická). Po usednutí za volant zjišťuji, že převodovka je manuální, tzn. další starosti navíc pro netrénovanou levou ruku šoféra. Občas už jsem se ale místo stěrače trefil do blinkru, takže určité zlepšení od první jízdy bylo jistě pozorovatelné. Děkujeme za ukázku, ale zatím u nás vede dealer s první nabídkou. Vracíme se na Airbnb do našeho nového, bankou schváleného, trvalého bydliště, dáváme si tentokrát vyběhaný hovězí burger a padáme do postele.

Jaro je tu!

Vítáme jaro

Christchurch park

Christchurch park

Rozkvetlé sedmikrásky

Rozkvetlé sedmikrásky

Den druhý

Než opustíme pohodlí postele a silnou wifinu našeho dočasného útočiště, chceme konečně po více než dvou týdnech zavolat domů velké zásnubní novinky. Moc se tedy nevyspíme ani třetí den, protože je potřeba překonat 11tihodinový časový posun, a už vytáčíme. Dokud je signál super a já si ještě z rozespalosti neuvědomuju svoji nervozitu, žádám online svého budoucího tchána s tchýní o ruku jejich dcery. Ti jsou v posledních dnech na tyto žádosti už zvyklí, před třemi dny se totiž se žádostí u Hniličků vytasil Kryštof. Ti mají naštěstí dcer dost, a tak si vybral prvorozenou Kikinu. (Ji samotnou ovšem žádal o týden později než já Anet, cha - pozn. autora). Trochu se divím, že i žádost přes Skype byla úspěšná, nicméně podařilo se - takže bude svatba! Lahvinku a puget dodám později - slibuju! Následovaly další hovory, naši nám to ale neberou, a tak s úspěchem zkoušíme Kikinu s Kryštofem. Překvapení se nekonalo, protože o našich zásnubách už díky slepicoidnímu počínání nejmenované osoby věděli. Prvního svědka máme. Chvíli poté se ozvali i naši, které to taky vůbec nepřekvapilo, protože nás prokoukli. Ale radost měli všichni velkou, a tak se radujeme i my. Ještě zkouším bráchu s Nikčou, které doženem až ráno dalšího dne, jejich úžas a juchání nám dodávají další vlny radosti. Tak, druhého svědka máme a můžeme to troubit do světa!

Tři noci uplynuly a naše startovací ubytování u Kerry je u konce, a tak se stěhujeme do nedalekého hostelu, zatím na jednu noc. Odpoledne máme v plánu 2 prohlídky aut. Dealer Hanz, původem z JARu, nám ukázal další vcelku pěknou, nově přestavěnou Estimu, která ač na své roky a nalítané kilometry nevypadala, měla nefunkční klimatizaci a postrádala airbag u spolujezdce, což se nelíbilo hlavně mému spolujezdci. Poslední domluvená prohlídka byla s Čechem, který tu žije 2 roky a jeho původně sedmisedačková Honda Odyssey 2000 už je mu malá. Malá opravdu je, jak zjišťujeme, přesto ji šikovné a ziskuchtivé české ručičky předělaly na self-contained, tzn. disponovala "kuchyňkou" s barelem na čistou a špinavou vodu, provizorním záchodem (kýbl s igelitovým pytlíkem a postelí s nafukovací matrací. Zaujala nás svým rokem výroby s dvojkou na začátku a pouhými 153 000 najetými kilometry. Protože jsme jeho první zájemci, s cenou 4500 NZD (asi 68 000 Kč) nehneme a necháváme si den na rozmyšlenou.

Den třetí

Bereme to! Naše nová Odyssejka je menší, ale s nízkými kilometry a pozdějším rokem výroby bude dobře prodejná. Ještě vyhazujeme zadní sedačky pro šestého a sedmého pasažéra, kterých nám na rozdíl od předchozího majitele není líto a upřednostníme větší skladovací prostor. Navíc tím získáváme přístup k rezervě, která později dostojí svému jménu tím, že se k ní vejde spoustu konzerv a jiných trvanlivých potravin. Život v autě, zvláště v takovém, které k tomu není původně určené, vyžaduje dokonalé využití každého volného místa. Díky systému, který stále pilujeme (psáno po 2 týdnech v autě - pozn. autora), trávíme uklízením bordelu v autě stále méně a méně času. Přesto je stále co zlepšovat.

Stejně jako tu neznají povinnou výbavu (kterou až na trojúhelník a startovací kabely máme), neexistuje tady ani povinné ručení, pojištění auta je totiž dobrovolné. Přesto se k radosti pojišťovny kvůli pocitu "co kdyby" rozhodujeme pojistit. Po bleskovém průzkumu spokojenosti klientů volíme největší společnost AA Insurance. Když po naťukání potřebných údajů zjistíme, že roční pojistka na náš vůz pořízený za 4500 NZD vychází asi na 800 NZD, přehodnocujeme rizika. Nakonec pojišťujeme jenom třetí strany za cca 150 NZD se spoluúčastí 400 NZD, protože před splacením škody nabouraného Mercedesa by nám asi vypršela roční víza. Zároveň se shodujeme, že čelní sklo ani krádež auta pojistit nepotřebujeme, protože auta se tu dle recenzí nekradou, nýbrž vykrádají.

Nakupujeme tedy základní jídlo a potřebné dovybavení auta jako peřinu, polštáře a povlečení, krabice na jídlo a oblečení a další nezbytnosti. Vyhledáme nejbližší vhodný kemp asi čtvrthodinku cesty (vhodný = zdarma) a hurá na levou stranu silnice. Asi po 5 minutách od protijedoucího kamionu vystřeluje kámen a kreslí nemalého pavouka na našem čerstvě nepojištěném čelním skle. Svému neštěstí se jen zoufale smějeme.

Náš syn se žení

Náš syn se žení

Naše nová kára

Naše nová kára

Ještě třeba pár úprav

Ještě třeba pár úprav

Vybavujeme domácnost

Vybavujeme domácnost

První vyjížďka

První vyjížďka

Vaříme outdoorově

Vaříme outdoorově

Další dny

Probouzíme se na přístavním parkovišti se záchody a cedulí označující povolené místo pro nocování zdarma - freedom camping. První noc v autě nebyla nejteplejší a na naší posteli široké celých 110 cm také není pro dva úplně nejvíc místa, ale nestěžujeme si a doufáme, že bude líp. Den strávíme organizováním spousty věcí v našem nevelkém autě a odpočinkem. Ještě dokupujeme z druhé ruky invertér, což je ta věc, která z cigaretové díry v autě udělá klasickou zásuvku, abychom mohli za jízdy nabíjet i notebook a našeho drona jménem Hugo.

Asi 2-3 další dny spíme v druhém freedom kempu na pláži za městem, sháníme práci a mrcasíme se z místa na místo. Anet hlasovala pro práci na mléčné farmě, protože nám budou určitě platit za to, že budeme drbat ovce a hladit krávy po vemínkách - což je super! Já žádnými bludy netrpěl, a proto jsem hlasoval pro práci na ovocném sadu, kde zase určitě potkáme spoustu cestovatelů a budeme si užívat práci venku! Nakonec jsme udělali kompromis a poslali jsme valnou většinu žádostí na mléčné farmy.

Po těchto několika úvodních dnech nezáživného zařizování jsme se rozhodli, že si zasloužíme pauzu a odměníme se prvním výletem do přírody. Do oka nám padnul Rapaki track, který jsme si prodloužili na cca 8 km lehké procházky po zelených kopečkách hned za městem. Paráda, počasí nám přeje a konečně vidíme Zéland jako na obrázku! Anet juchá při každém zabečení a fotí plaché novozélandské ovečky, které se pasou všude kolem. Svoje zélandské poprvé si tu zažil taky Hugo, náš zánovní dron. V Thajsku jsme ho raději nechali na hostelu v Bangkoku spolu s většími bágly, protože tam za neoprávněné létání s dronem hrozí až roční vězení a nemalé pokuty. Na Zélandu jsou pravidla volnější, ale třeba v národních parcích, ve kterých toho naše pohorky ještě určitě hodně nachodí, si také nejspíš kvůli potřebným povolením nezalétáme. Počasí se pomalu ale jistě kazí, padá mlha a začíná lehce mrholit, a tak to otáčíme a v autě zkoušíme, jak funguje topení. Topí to, sláva!

Další den kontrolujeme maily a hle: hned 2 pracovní nabídky! Jedna se týká jakési zeleniny kdesi na severu a druhá je práce na vinici v 400 km vzdáleném Cromwellu v oblasti Central Otago, kam se stejně dříve nebo později chystáme. Z mléčných farem neodepisují nebo nás odmítají - co se dá dělat. Bereme nabídku z vinice s nástupem za 2 dny, opouštíme Christchurch a vzhůru na jih!

Pohled do ložnice

Pohled do ložnice

Kempíme si

Kempíme si

Dobré ráno

Dobré ráno

Christchurch - Brighton

Christchurch - Brighton

Trekujeme na Rapaki

Trekujeme na Rapaki

Ovečky, kam se podíváš

Ovečky, kam se podíváš