Fiordland aneb hledání slunce na jednom z nejdeštivějších míst planety

Napsala Anet 13. ledna 2019

Milford Sound

Po vyšlápnutí dobrých pár treků v oblasti Queenstownu přesouváme sebe i svůj pojízdný domov do Fiordlandu. Před samotným Fiordlendem jsem zamýšlela věnovat minimálně jednu kapitolu vísce Lumsden, která si zasloužila naše sympatie. Disponuje totiž upraveným fríčkovým (zdarma) kempem se spoustou stolečků a čistými záchody. A také je tu knihovna s neomezeným internetem a dostatkem zásuvek. Ale když jsem se pokusila hledět očima čtenáře, nespatřila jsem na záchodech, internetu, ani zásuvkách nic extra. Proto, byť nerada, Lumsden vynechám, a přesunu se literárně rovnou do oblasti Fiordlandu.

Hlavní podívaná Fiordlandu je plavba fjordem Milford Sound a horské túry v jeho okolí. Popularita fjordu tkví mimo jiné v tom, že je lehce přístupný po silnici. Vstupní branou do Národního parku Fiordland je město Te Anau. Zde začíná 120 km dlouhá cesta do Milfordu plná překrásných obzorů a zároveň tu končí možnost sehnat potraviny nebo třeba telefonní signál. Absence telefonního signálu brání nejen v průběžnému sledování událostí na Facebooku, ale také v přivolání pomoci v případě píchlé pneumatiky. Prý i drobné autonehody tu mohou být v konečném důsledku smrtelné, pokud se nedočkáte jiného turisty mířícího do Milfordu.

Naštěstí my cestujeme za startujícího léta, a tak o turisty tu není nouze. Ve snaze se jim vyhnout, tedy užít si cestu bez kolony Jucy karavanů a za toho nejlepšího počasí se probouzíme v 5 hodin ráno. Díky tomu projíždíme oním proslulým fotogenickým údolím nejen bez turistů, ale v totální mlze i bez výhledů, naučíme se alespoň na pár následujících dní brát předpověď počasí velmi orientačně, a navíc máme dostatek času na naprosto zbytečný "trek" Chasm.

Je teprve 9 ráno, když přijíždíme do Milford Soundu, kde máme zamluvenou plavbu lodí fjordem mezi obrovskými útesy, z nichž padají líbivé vodopády. Milford je po Zélandu znám nejen pro svou panenskou přírodu zanesenou v seznamu Světového dědictví UNESCO, ale je také terčem oblíbených klepů o tamějším počasí. Jedním z nich je, že v Milfordu šest dní v týdnu proprší a sedmý den sněží. Uklidňujeme se spolehlivými statistikami, které zaznamenávají déšť pouhých 200 dnů v roce. Turistické agentury se snaží bránit poklesu zákazníků spojeného s mizerným počasím intenzivní inzercí "mysteriózního Milfordu", který svou tajuplnou atmosférou údajně překonává "sluneční Milford! Dle mého mysteriózní kouzlo spočívá v tom, že prostě prší a přes mlhu tak hustou, která by se dala krájet, není zhola nic vidět. Dle Jirky je to kampaň. Ale statisticky vzato je pravděpodobnější, že Milford zažijete právě ve své mysteriózní formě, s čímž jsme se po ranních "vyhlídkách" smířili i my. O to více nás překvapily sluneční paprsky, které se z ne zrovna čistého nebe objevily akorát před plavbou. A díky nim jsme tak mohli zažít obě inzerované varianty Milfordu.

Mysteriózní cesta do Milford Soundu

Mysteriózní cesta do Milfordu

Homer Tunnel

Kilometrový tunel v hoře

Vodopády Milford Sound

Vodopády, že z ti z toho padá brada

Ledová jeskyně

Ledová jeskyně

Papoušek kea

Kea - jediný horský papoušek na světě

Vodopády, ledovec a náš domov

Vodopády, ledovec a náš domov

Chasm trek - mizící řeka

Chasm trek - mizící řeka

Milford sound - i cesta může být cíl

Když zrovna není mlha

Veka

Weka - pozor neplést si s kiwim

Samotnou plavbu nám zařídil kamarád kamarádky Roman - český kuchař na palubě lodi Southern Discoveries, který už druhým rokem v Milfordu žije spolu s dalšími 150 obyvateli (tvořenými pouze posádkou výletních lodí). Tímto mu patří obrovský dík, protože plavba byla skvělá. Proplouvali jsme tak blízko pod pohorky tak vysokými, že při pohledu na jejich vrchol musel člověk zaklonit hlavu tak moc, že mu do pusy napršela voda z vodopádů. A vodopádovou vodu jsme dokonce čepovali do skleniček a koštovali její svěží chuť. S velikým nadšením jsme také pozorovali válící se tuleně a v neposlední řadě, co jsme ocenili ze všeho nejvíc, jsme se rozplývali nad delfíny hopsajícími tak blízko u naší lodi, že se nám povedl video záběr hodný dokumentu produkce National Geographic.

Naše kocábka

Naše kocábka

Plavba Milfordem

Plavba Milfordem

Velká loď ve stínu hor

Velká loď ve stínu hor

Stirling Falls z dáli

Stirling Falls z dáli

Nabíráme vodu do skleniček

Nabíráme vodu do skleniček

Koštujem vodu z vodopádu

Koštujem vodu z vodopádu

Vodopády Bowen Falls

Vodopády Bowen Falls

Malej a velkej

Malej a velkej

Lachtaní bobíci

Lachtaní bobíci

Tu noc spíme v našem nejdražším a zároveň prvním placeném kempu, který disponuje akorát tak smradlavými záchody. (Jojo, vzpomínáme na Lumsden.) Jediné, co za to stojí, je výhodná poloha, díky níž nemusíme absolvovat dvouhodinovou jízdou do prvního bezplatného tábořiště. My jsme měli v ceně navíc luxusní západ slunce, při němž obloha jako by hořela.

Lupinová louka u kempu

Lupinová louka u kempu

Detail lupiny

Detail lupiny

Hořící obloha

Hořící obloha

Cascade Creek Nature Walk

Náž kemp byl situován přímo u začátku hodinového treku Cascade Creek Natural Walk. Po deseti dnech od jeho absolvování, kdy píšu tento článek, si nemůžu vzpomenout na nic kromě Američanů v čepičkách Santa Clause. Jirka říká, že tam byly hezký kytičky a výběžky stromů ve tvaru prdelek. Toť ke Cascade Creek Natural Walk.

Cascade Creek Natural Walk

Ranní vycházka

Výběžky na stromech

Výběžky na stromech

Cascade Creek Natural Walk

Stromy mají prdelky

Key Summit

Po kraťoučké ranní procházce u Cascade Creek vyrážíme na Key Summit. Mezitím se vypařila ranní mlha a počasí úplně volá po zdolání nějaké špice. Start cesty na Key Summit kopíruje konec treku Routeburn, jehož 26kilometrový úsek jsme šli týden předtím z druhé strany od Glenorchy. Technicky vzato jsme tedy tímto dosáhli i cíle několikadenního Routeburnu. Dvě mouchy jednou ranou.

Většina treku na Key Summit vede prudkým kopcem v lese a až samotný konec otevírá obzory na ledovcové jezero Marian Lake. Nebýt netuctového průvodce Frenzyho, z něhož se dovídáme o neoficiálním prodloužení trasy, bych nemohla s jistotou tvrdit, že se člověku dostane za tu námahu patřičné odměny. Díky tajnému tipu ve Frenzym objevíme skrytou cestu a štrádujeme si to dál. A teprve toto prodloužení přinese 360stupňové výhledy do všech tří údolí, které tu zanechal dávný ledovec. Nikde nikdo, a tak vyvenčíme i drona Huga a samotný vrchol oslavíme již tradičně hodinkovým šlofíkem.

V lese, jó v lese

V lese, jó v lese

Rozkvetlý mech

Rozkvetlý mech

Scénický záchod

Scénický záchod

Pohled na Marian Lake

Pohled na Marian Lake

Alpská louže

Alpská louže

Alpské výhledy

Těch výhledů se nemůžeme nabažit

Seznamte se s dronem Hugem

Seznamte se s dronem Hugem

Není kam spěchat

Učíme se nespěchat...

Tradiční šlofík

...a celkem nám to jde

Alpská krajina

Na monumentálním šutru

Zrcadlo

Zrcadlo

Tam za jezerem dnes kempujem

Za jezerem dnes kempujem

Marian Lake

Marian Lake je ledovcové jezero usazené v malém ďolíku mezi třemi horami, k němuž vede asi dvouhodinový trek lesem po kamenitém a kořenitém terénu. Tento výšlap nám byl výrazně doporučován naší německou spolufachmankou z vinic, a tak jsme od něj měli vysoká očekávání. Cesta k jezeru byla sice krátká (sotva půl druhé hodiny), ale poměrně náročná. K jezeru jsme se doplazili celí zafunění, a tak naše zpocená těla a již dvoudenní absence sprchy byly jasnými indikátory toho, že do jezera musíme chtě nechtě vlézt. Na rozdíl od Němky Kristiny nehodnotíme Marian Lake jako nejlepší, ale v každém případě jako nejmrazivější výlet Milfordu.

Po Marian Laku a rychlém obídku jsme se rozhodli dát druhou šanci té nejpopulárnější části cesty do Milford Soundu. Zatímco den předtím leželo údolí v mlze a proudy vody jako by padaly z oblaků, dnešní počasí nám i dronovi Hugovi přeje. Jen ty vodopády se sílícím sluncem viditelně zeslábly. Kromě nás a Huga poskakuje na vyhlídce ještě slepice zvaná weka, kterou si čínští turisté popletli s novozélandským endemickým ptákem kiwim a nadšeně s ním pořídili hromadu sdílení-hodných selfíček. Weka, rovněž endemit, však častěji pozorovatelná, s Číňany hru na roztomilého kiwiho ochotně hraje. Její odměnou budiž pár drobků od čínské svačinky.

Pralesní peřeje

Pralesní peřeje

Festival (trochu větších) obytňáků

Zakroucené kapradiny

Festival (trochu větších) obytňáků

Záchod v džungli

Festival (trochu větších) obytňáků

Ledovcové jezero je fakt ledové

Festival (trochu větších) obytňáků

Marian Lake

Marian Lake

Romantika u Marian Lake

Gertrude Saddle

Téhož odpoledne věnujeme zbytek sil do krátké procházky a delšího šlofíku v pohádkovém údolí pod Gertrude Saddle. Toto údolí bylo před mnoha tisíci lety vytvarováno do účkovitého tvaru silou ohromného ledovce a dodnes je častým dějištěm lavin. Naštěstí v letním období nemá z holé skály co spadnout, a tak tu zrovna žádná lavinová katastrofa, která by nám zkazila náš sladký spánek, nehrozí.

Po cestě

Po cestě

Podvečer v Gertrude Saddle

Podvečer v Gertrude Saddle

Veď mě dál

Veď mě dál

Z ptačího pohledu

Z ptačího pohledu

Vodopády na konci údolí

Vodopády na konci údolí

Šlofík na treku nesmí chybět

Šlofík na treku nesmí chybět

Kepler Track

Kepler je dalším z Great Walků popularizovaným DOC-čkem (novozélandská instituce pro ochranu životního prostředí, která mimo jiné spravuje treky a kempy). Šedesátikilometrová cesta je určena pro 4denní putování. Nutnost přespání za cenu 130 dolarů na osobu za den (v přepočtu 2000 Kč) ve společné mnohalůžkové noclehárně a představa přetěžkých ruksaků plných obživy nás opět utvrdily v tom, že nemusíme Keplera spořádat celého, ale bohatě nám postačí ochutnat jen jeho část. Jít tam a zpátky stejnou cestou může pro mnohé poutníky představovat prachobyčejnou nudu. Nám se však tento trampácký styl velmi osvědčil. V nekončícím kopci stíháme akorát tak funět (Jirka k tomu ještě zpozorovat všemožné ptáky, brouky, pavouky a vlastně cokoliv, co se hýbe nebo roste) a až cesta zpátky přináší ideální terénní podmínky k rozplývání se nad širokými obzory. Teda tak by tomu bylo, pokud by většina cesty nevedla v hustém lese. A další výhoda výšlapu stylem there-and-back (tedy stylem tam a zpátky) spočívá v tom, že až po cestě tam usoudíte, že vám to stačilo, můžete jít zase zpátky.

Optimismus neztrácíme ani když ranní část výšlapu provází mlha a slabý déšť. Jsme v lese, tak je to jedno. A to ještě netušíme, že právě mlha se stane tím nejfotogeničtějším objektem treku. Sotva se vyškrábeme nad ni a spatříme první sluneční paprsky, mlha začne doslova ustupovat rychlostí větru a během chvíle se nám otevřou výhledy na obrovské jezero Te Anau a okolní pahorky. Míjíme Luxmore Hut a turisty sedící na zápraží této ubikace a neseme si přitom hřejivý pocit, že jsme o 130 dolarů bohatší. Vyškrábeme se ještě na vrchol Mt. Luxmore a po dobrém obědě to otočíme zpátky. Celkově shrnuto - naši ochutnávku Keplera hodnotíme 8 body z 10. Ten osmý bod přinesla právě mlha, kterou můžete z fotek sami posoudit.

Les v mlze

Les v mlze

Ranní peřinka

Ranní peřinka

Luxmore Hut

Luxmore Hut

Mlha se trhá

Mlha se trhá

Béřeme se na Mt. Luxmore

Béřeme se na Mt. Luxmore

Relax

Relax

Jezero Te Anau schované v mlze

Jezero Te Anau schované v mlze

Jezero Te Anau

Jezero Te Anau odkryto

Pohled z Mt. Luxmore

Pohled z Mt. Luxmore

Pobřeží jezera Te Anau

Pobřeží jezera Te Anau

Ahóóój

Ahóóój

Po 34 kilometrech

Po 34 kilometrech

Zakončení v Te Anau

Jako třešničku na milfordském dortu jsme zvolili zcela jiný druh zábavy. Zašli jsme do kina! Kino v Te Anau vysílá hned několikrát denně krátký film o Milford Soundu. Poetické záběry z helikoptéry jako by člověka na místo zase vrátily. A sestřihy z milfordské divočiny v nás navíc vzbudily chuť zakončit tento výlet jelením burgerem. O věrohodné zachycení pocitů z Te Anau se pokusí Jirka prostřednictvím série portrérů níže.

Pod hvězdným nebem

Pod hvězdným nebem

Smutné loučení s piknikovým stolem

Loučení s piknikovým stolem

Před laundromatem

Návštěva laundromatu - před vypráním

Po laundromatu

Po vyprání

Barbecue u jezera Te Anau

Barbecue u jezera

Jelení burger

Jelení burger

Barber Salon

Barber Salon

Mohlo být i hůř

Mohlo být i hůř

Tak jak vypadám?

Tak jak vypadám?

Náš trajekt

Další článek