Práce na jablečném sadu aneb za zahálku minimálku

Napsala Anet 17. února 2019

Už je tomu dobrých 26 dní, co bezstarostně brouzdáme zélandskými končinami. Zážitků, fotografií, naježděných i nachozených kilometrů stále přibývá. Škoda, že to stejné nemůžeme tvrdit o doláčích na našich bankovních účtech. Společně s finančními úsporami se znatelně zkracují i dny. Byť za kratší dny obviňujeme vrcholící léto a přiblížení se pár set kilometrů směrem k rovníku, oba tušíme, že příčina tkví v odkládání budíku na 10. hodinu. A to je v průměru o 5 hodin později než v počátcích našich cest na jih. Nedostatek peněz spojený s mrháním času jasně signalizují, že je nejvyšší čas nastoupit zase do práce. A tak přijíždíme na sever jižního ostrova do městečka Motueka, které je mezi sezónními pracovníky známé pěstováním jablek a kiwi.

Je 1. ledna, ideální den začít pracovat. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Naše pracovní nasazení nám však komplikuje státní svátek, a to i následující den, kdy Kiwáci (rozuměj Zélanďani) slaví The Day after New Years Day, tedy den po Novém roce. Svátek, nesvátek, výčitky z dlouhotrvajícího lemření nakonec vedou k tomu, že se rozhodneme zkusit štěstí a objet pár sadů v okolí města. Hledání práce započneme na vynikající zmrzlině z třešní od Thomas Brothers. Už po prvním líznutí se shodujeme na tom, že na takovém produktu bude pro nás čest se podílet. Nicméně na sadu u Thomas Brothers není ani noha, ostatně jako všude jinde, a tak hledání práce odkládáme s čistým svědomím na další den. Druhý den jedeme na jistotu. Po cestě k našemu vysněnému zaměstnavateli míjíme několik dalších sadů, Thomasových konkurentů, a pro lepší orientaci na trhu práce se rozhodneme poptat i u nich. Nakonec uspějeme v The Pines. Hned při našem příjezdu se celá kancelář raduje z nové výpomoci a nabízí nám protrhávání jablek na kontrakt.

Thomas Brothers Real Fruit Ice Cream

Zmrzka od Thomas Bros

Vyhlížíme nové zaměstnání

Vyhlížíme nové zaměstnání

Nejlepší dárek - patička českého chleba

Nejlepší dárek - patička českého chleba

Kontrakt. Dostat zaplaceno na základě odvedeného výkonu. Dva fachmani, dvě hlavy, dvojí myšlenky. Zatímco v mojí hlavě se odehrává: kontrakt = dřina, stres, rychlost, já jsem přece pomalá, to nezvládnu, vyhodí mě, Jirkovi svítí dolary v očích. Proběhne rychlý brífink, během něhož mě Jirka získá na svoji stranu. Uklidňuje mě pseudo-jistotou ve formě zákonem stanovené minimální mzdy, na niž má zaměstnanec nárok bez ohledu na splnění normy. Byť v hodinách ekonomie jsme koncept minimální mzdy označovali za populistický nesmysl vedoucí akorát tak k vyšší nezaměstnanosti, z pozice dělníka s možností dostat místo v jakémkoliv jiném sadu hned přes ulici říkám štědré minimálce ano. Zaměstnavatel nás navíc ubezpečuje běžně dosažitelnou mzdou ve výši 22 dolarů za hodinu. "No co, tak při nejhorším nás vyhodí." Uzavírá brífink Jirka se solidárním "nás", i když oba víme, že trefnější by bylo použít "tebe".

Do práce nastupujeme ještě ten den. "Tady jsou stromy, tohle je vaše řada, na každý stopce nechte ideálně jedno, maximálně dvě jablka," zaškolí nás šéfík Rob. "Abyste se dostali nad minimálku, měli byste každý protrhat za den celou tu řadu." Zprvu namotivováni se vrhneme do práce. Vzhledem k tomu, že na konci dne jsme nestihli dokončit řadu stromu ani ve dvou, dospějeme rychlým výpočtem ke zhodnocení našeho výkonu. Jsme na 40 % objemu práce odpovídajícího minimální mzdě. To už ale od ostatních kolegů, mezi nimiž jsou pouze Kiwáci a Češi, dobře víme, že dostat se nad minimální mzdu není v lidských silách. Pracanty s $22 hodinovou odměnou, o nichž nám vyprávěli v kanceláři, dodnes považujeme za paní Colombovou, kterou nikdy nikdo neviděl.

Po ověření nesplnitelnosti cíle v prvních dnech klesne naše pracovní nasazení přesně na kritickou hranici, pod níž by činnost už nepředstavovala práci, nýbrž lelkování. Toho dosáhneme teprve až s kamarády Álou a Ondrou, kteří se po našem doporučení nechají také zaměstnat v The Pines a stanou se našimi kolegy spolulelkovníky. Cíl splnit minimální mzdu je vzdálenější než kdy jindy, ale místo propuštění je nám kupodivu dovoleno prodloužit si pracovní dobu o jednu ranní hodinu. Začínáme tedy v 7, ačkoliv sám šéf přijíždí až na 8. Jistě si každý umí představit, jak první hodina vypadá. Nicméně i přes dodatečnou hodinu práce brzy zjišťujeme, že jsme asi dvakrát pomalejší než jiný český pár, který se s námi až doposud kamarádil. Zato ale už máme probrány snad všechny historky z cest i ze života, promyšlena jména našich budoucích dětí a známe odpovědi na filozofické otázky typu, zda nahlásit kamaráda v případě, že by zabil jinou osobu nebo nahlásil bombu na VŠE (inspirováno aktuálním děním na naší bývalé škole) v mnoha variantních scénářích. Také jsme ochutnali nespočet zralých i nezralých a v obou případech stříkaných jablek, za což jsme se navzájem trestali někdy i bolestivou jablečnou palbou. Naši zahálku hodnotí šéf Rob slovy: "Dobrá práce, pokračujte v tom, co děláte". Mimochodem náš šéf je natolik slušný, že ani když nás načapá při vášnivé diskuzi, neskáče nám do řeči, nýbrž nás nechá dohovořit - alespoň do doby, než si ho všimneme. Jen Jirku občas poprosí, jestli by mohl nechat na stromě trochu víc jablek poté, co Jiřík přemění strom na téměř bezplodý pahýl a ještě se pyšní tím, jaký udělal výběr z jablek a ty naše označuje za mošťáky.

Od pobytu na Zélandu jsme očekávali přivést si mnoho nových zkušeností a jistě by mezi nimi vyčnívalo zažít vyhazov z práce. A ačkoliv jsme si ho zasloužili, nedostalo se nám ani spravedlivého okřiknutí. K našemu překvapení je nám naopak nabídnuta další pracovní pozice na sadu s kiwi. A tak po dvou týdnech vyčerpávajícího zevlení, kdy jsou jabloně skoro protrhány, přecházíme na jiný sad, s jiným ovocem, jinou šéfovou a zřejmě i jinou pracovní morálkou.

The Pines Orchard

The Pines Orchard

Jablečný trs před probírkou

Jablečný trs před probírkou

Pracujeme s úsměvem

Pracujeme s úsměvem

Zahálka tým

Zahálka tým

Nežer už ty jablka...

Nežer už ty jablka...

...jsou stříkaný, osypeš se

...jsou stříkaný, osypeš se

A co děláme kromě zahálky na jablkách? Po tvrdé dřině lenošíme na pláži Kaiteriteri, sbíráme škeble k večeři a ochutnáváme motuecký kulturní život. Kulturní perličkou je i doslova veřejná sprcha "u ryby", kterou si spíše než sprchující užívá fronta ostatních zájemců o večerní hygienu. (Tip zkušeného sprchaře - chcete-li si užít tento divadelní zážitek i z jeviště, snažte se vyhnout očnímu kontaktu s netrpělivým davem.)

Odpolední relax po práci

Odpolední relax po práci

Tady roste večeře

Tady roste večeře

Úspěšný lov

Úspěšný lov

Vrak lodi

Vrak lodi

Cestou k vraku...

Cestou k vraku...

Vrak uvnitř

Vrak uvnitř

Nedělní trhy

Nedělní trhy

Jahodový děda

Jahodový děda

Sprcha u ryby (foceno z hlediště)

Sprcha u ryby (foceno z hlediště)

Další články