Treky v okolí Queenstown

Napsali Anet a Jirka 22. prosince 2018

Queenstown

Queenstown je deváté největší město jižního ostrova, populace čítá něco mezi Prachaticemi a Havlíčkovým Brodem. Město je proslulé adrenalinovými zážitky jako nejstarší bungeejumping na světě, seskoky s padákem, vyhlídkové lety a také nejlepšími burgery v okolí - Fergburgery. Adrenalinové zážitky jsme sice vynechali (samozřejmě z jiných důvodů, než je nedostatek kuráže), ale vyhlášené burgery jsme si nemohli nechat ujít (mírně přeceňované). A co jsme se doslova rozhodi ujít byly treky Ben Lomond, Remarkables a část Great Walku Routeburn.

Festival (trochu větších) obytňáků

Festival (trochu větších) obytňáků

Východ slunce u jezera Hawea

Blízké městečko Arrowtown - sobotní trhy

Městečko Arrowtown

Arrowtown - dům čínského horníka za zlaté horečky

Městečko Arrowtown

Ještě slabá fronta na Fergburger

Městečko Arrowtown

Jeden Lamby, druhej Bambi

Městečko Arrowtown

Dobrej burger s mnohem lepší pověstí

Ben Lomond

V neděli 25. listopadu padlo naše oko na další z těch známějších treků, výstup na horu Ben Lomond kousek od Queenstownu. Počasí sice nic moc, ale sobotu jsme propracovali a nebudeme přece o jediném volném dni sedět na prdeli. Tohoto rozhodnutí budeme zanedlouho samozřejmě litovat. Trek má dva možné výchozí body, my volíme ten méně oblíbený, na kterém není gondola do půlky kopce pro lenochy. Po pár minutách narážíme na ceduli, že cesta je uzavřena, proto volíme okliku, trochu bloudění a chození po cestách pro bikery (ne normální cyklisty, ale ty blázny co na tom skáčou a jedou z kopce proklatě rychle). Pak se ale zas najdem a po vystoupání nad úroveň lesa chvilku i něco vidíme - pohled dolů na Queenstown a protáhlé jezero Wakatipu jen shora víc a víc limituje hustá mlha. Pozitivně naladěni s vidinou, že vylezem nad tu mlhu a bude tam určitě azuro, se škrábeme dál, ale počasí se jenom zhoršuje. Mlha, vítr, přeháňky, pak déšť. S rostoucí nadmořskou výškou se začínáme brodit sněhem a není to zkrátka nic moc. Přesto nám to trvá než si uvědomíme, že lepší už to nebude a asi 500 ostudných metrů pod vrcholem to otáčíme.

Aspoň jsme se z informační tabule dozvěděli zajímavost, že zdejší přírodu trápí nekontrolovatelná expanze nepůvodních jehličnatých dřevin, které prý totiž kazí výhledy a vytlačují původní trávu. Každý turista je vyzýván, aby pomohl přírodě vytrhnutím zelených semenáčků. To nám možná usnadní trochu práce se sháněním vánočního stromku. Na této poslední listopadové neděli vidí Anet zpětně dvě pozitivní věci: teplou sprchu zdarma v Queenstownu a mnou zdařile vyrobený adventní věnec. Já si odnáším jedno ponaučení: Nikdy nevěřit Aňoušovi, že je první adventní neděle a nejdřív se podívat do kalendáře osobně!

Východ slunce u jezera Hawea

Tak kam teda?

Východ slunce u jezera Hawea

Než přijde mlha

Východ slunce u jezera Hawea

Víc jsme toho už neviděli

Východ slunce u jezera Hawea

Jiřák Ben-Lomond-made Adventní věněc

Východ slunce u jezera Hawea

Naše první adventní (o týden dřív)

Východ slunce u jezera Hawea

Pomozme nám zachránit původní přírodu a vyškubněte aspoň jeden parazitní smrk

Východ slunce u jezera Hawea

Žádaná tráva a nepřítel les

Východ slunce u jezera Hawea

Oběd

To jsou vyhlídky!

To jsou vyhlídky!

Remarkables

Juchů! V sobotu 8. prosince se dva čerstvě nezaměstnaní vydají vstříc utrácení vydělaných doláčů. A nezačnou nikde jinde než v lyžařském středisku Remarkables. Jenže u protinožců touto dobou vrcholí léto a ski areál zeje prázdnotou. Není v provozu žádná lanovka, která by je vyvezla nahoru, a tak musí po svých. K utrácení vydělaných chechtáků nedojde, přesto, nebo možná právě proto, přináší letní Remarkables dávku adrenalinu a spektakulární panoramata nerušená selfie tyčemi lajkuchtivých instagramistů.

"Hele, mají tady fofr klacky, si půjčím." V hromadě sklizené výbavy ležící přímo pod lanovkou vyhrabe Jirka dvoumetrové tyče, které zjevně v zimě slouží jako opora pro ceduli SLOW zpomalující svištící lyžaře. Cesta, resp. sjezdovka už samého začátku prudce stoupá a Jirka ony nezbytné klacky zapichuje o pár metrů výše. Naším cílem je vyhlídka Shadow Basin, která je od startu vzdálená pouhých pár set metrů. Však výrazné převýšení udělá z krátké procházky náročný trek a metrové vrstvy sněhu naše tempo ještě zpomalují. Míjíme horské jezírko a špičatá tráva se postupně schovává pod sněžnou pokrývku. Sníh v nás probudí skryté dětské duše a výšlap se okamžitě zvrhne do nelítostné koulovačky. Po uzavření míru se zase béřeme dál. Naše funění rostouce na hlasitosti i intenzitě. Jednou ta fuška ale přece jen skončí a my se s velkou slávou dohrabeme na Shadow Basin. Výhled na modré jezero Wakatipu, město Queenstown a špičky hor tyčící se na horizontu jsou více než adekvátní odměnou. Konečně také vidíme Ben Lomond (viz předchozí nezdařený trek), který odsud vypadá jak směšný kopeček. Jenže v plánovaném odpočinku a poklidném focení nám zabrání vítr tak silný, že nejsme schopni udržet nejen foťák, ale ani tělo v jedné rovině s hlavou. Jirka přece jen v letu zmáčkne párkrát spoušť, než se rozhodneme pro rychlý únik před krutým vichrem. Spásou je pro nás dřevěná budka fungující jako vrchní stanice vleku, za níž se dobrou půl hodinu schováváme.

Výhled z Shadow Basin byl sice krásný, ale příliš rychlý. Naše neuspokojené dobrodružné povahy zvítězí nad naším línějším já. Vyrážíme tedy na další vyhlídku na opačnou stranu pohoří a na závěr podnikneme ještě krátký výšlap k ledovcovému jezeru Lake Alta. Teprve pak můžeme seběhnout sjezdovku dolů, nasednout do naší Odyssejky a věnovat se také nějaké obyčejné aktivitě jako je nákup potravinových zásob v Pak'n Save.

Jezírko po cestě k Shadow Basin

Jezírko po cestě k Shadow Basin

Snííííh

Sníííh

Metrové závěje

Metrové závěje

Koulovačka

Koulovačka

Špičky hor na horizontu

Špičky hor na horizontu

Vítr, zima a červený frňáky

Vyhlídka Shadow Basin - vítr, zima a červený frňáky

Div, že nás to neodfouklo

Div, že nás to neodfouklo

Lake Alta

Lake Alta

Klasická letní atmosféra

Klasická letní atmosféra

Vyhlídka ze silnice do Remarkables

Vyhlídka ze silnice do Remarkables

Queenstown a jezero Wakatipu

Queenstown a jezero Wakatipu

Večerní odměny - jehněčí s vínem z našich vinic

Večerní odměny - jehněčí s vínem z našich vinic

Routeburn

O Routeburnu jsme toho hodně slyšeli. Je na seznamu tzv. Great Walks, což je celkem 9 "nejlepších" vícedenních treků na Zélandu. O Routeburnu díky jeho pestrosti (hory, vodopády, jezera, lesy i alpská vegetace, ...) leckdo tvrdí, že je vůbec nejlepším Great Walkem ze všech. Pokud je ale něco propagováno jako nejlepší, logicky je o tyto treky obrovský zájem. Za palandu v chatce na trase cizinci zaplatí 130 dolarů, a přesto je v sezóně běžně plno i čtvrt roku předem. A pak třeba taky prší, což je tu dost často. Jo a oba konce treku jsou od sebe po silnici 321 km, přestože trek samotný měří 33 km, ale vede neprůjezdným horským pásmem. Takže je třeba nějak řešit transport.

Takže jinak. Počkáme si na fajn počasí, vezmeme to z jednoho konce a pojmeme to jako jednodenní výlet. Jasně, neuvidíme všechno, ale ochutnáme aspoň kousek tohoto super treku a nemusíme nic řešit. Na pondělí 10. prosince je předpověď optimistická, a tak se probouzíme na parkovišti nedaleko městečka Glenorchy u startu treku z východní strany. Nastavený budíček v 5:45 nám nedělá problémy, jsme zvyklí z práce. Šlapat začínáme kolem sedmé. Pěšina je pěkně upravená, první část lesem podél řeky je téměř po rovině a cesta nám rychle utíká. Po asi 3 hodinách u první chatky Flats Hut cesta začíná stoupat a otevírají se nám super výhledy na ploché zelené údolí s meandrující řekou v hlavní roli. Scénu dokreslují strmé zalesněné srázy přilehlých hor se zasněženými vrcholky. Wow! U druhé chatky Falls Hut doplníme vodu a protože je slunečno a máme svižný krok, po krátké prohlídce vodopádů pokračujeme ještě dál. Dobře jsme udělali. Záhy končí pásmo lesa a ráz krajiny se dramaticky mění - kolem nás kvetou alpské kopretiny a spoustu dalších pro nás neznámých rostlin. Bez stromů si užíváme výhledy na obě strany údolí na každém kroku. Rovinatá trasa postupně nabírá na výšce a pod námi se odhaluje krásně modré jezero Lake Harris. Po vystoupání k Harris Saddle, nejvyššímu bodu celého Great Walku, se nám otevírají výhledy i na západní stranu pohoří. Kdesi v dáli začíná největší národní park Zélandu Fiordland (a druhý nejstarší po Yellowstonu v USA). Tam někde bude i Milford Sound, jediný z fjordů, kam se dá dostat po silnici a kam se i my později chystáme. V nohách máme 13 km, je čas oběda, a tak se rozhodujeme tady naši cestu ukončit a vrátit se. Při obědě se kocháme pohledem na jezero sevřené mezi horami pod námi a rozhodneme se pro chvilkového šlofíka na odpoledním slunci. Asi po hodině a půl se probouzíme, vzájemně porovnáme stupeň opálení (resp. spálení) a klušeme nazpátek. Cesta rychle ubíhá, chvilku ji sdílíme se čtyřmi kolemjdoucími krajany a když dorazíme na parkoviště, jsme už řádně ucaprcaní. Ale stálo to za to, pecka!

Jezírko po cestě k Shadow Basin

Adventní večeře před trekem

Tak už opravdová adventní večeře před trekem

Teď už je vážně advent

Vyrážíme na trek - ledovcová řeka

Vyrážíme na trek - ledovcová řeka

Ranní paprsky v lese

Ranní paprsky v lese

Než spadne mlha

Než spadne mlha

Meandrující řeka

Meandrující řeka

Slunce už sílí

Slunce už sílí

Šutr jak newyorský Iron

Magnificentní šutr

Obzory na trase

Obzory na trase

Jezírko po cestě k Shadow Basin

Ohlídni se zpátky

Ráz krajiny se mění

Ráz krajiny se mění

Horská květena

Alpské kopretinky

Horská flóra podruhé

Další neznámá květena

Ne, pořád se ještě nemáme dost

Ne, pořád se ještě nemáme dost

Jezero Harris

Jezero Harris

Výhled na údolí

Výhled na údolí

Za námi údolí, před námi jezero

Za námi údolí, před námi jezero

Hory kam se podíváš

Hory kam se podíváš

Spáleni po šlofíku jdem zpátky

Spáleni po šlofíku jdem zpátky

Bude třeba stříhat

Bude třeba stříhat velmi brzy

Zatím aspoň fousy

Zatím aspoň fousy