Z Wellingtonu přes východ na západ

Napsala Anet 1. března 2019

Vylodění na severním ostrově

Je to přesně náš stý den na Zélandu, co se loučíme s Jižním ostrovem a přeplouváme spolu s Odyssejkou na sever. Vylodění ve Wellingtonu nám přinese mírný civilizační šok. Už je to nějaký pátek, co jsme viděli semafory, kolemjdoucí v kravatách, nemluvě o prosklenných mrakodrapech. Najednou nebojujeme se signálem, nýbrž s nedostatkem parkovacích míst. Tedy těch bezplatných. Spořivé řešení nám nabízí supermarket New World svým parkovištěm pro zákazníky, jimiž se samozřejmě staneme a odložíme zde auto po dobu prohlídky wellingtonského parlamentu. Během té jsme poučeni o základech zélandského politického systému a procházíme síněmi, v nichž probíhají jednání prý “už” od počátku 20. století. Největší zajímavostí je budova vlády připomínající včelí úl (a také skutečnost, že tato hodinová prohlídka s průvodcem je zcela zdarma). Celý komplex budov je podložen tak, že by měl vydržet zemětřesení o 7,5 stupních Richterovy škály. Po návštěvě parlamentu se (autem) vyškrábeme na Mount Victoria, odkud pohlédneme na metropoli velikosti Brna hezky z výšky. Toho dne ještě stihneme navštívit Národní muzeum Te Papa, jehož válečné expozice jsou natolik věrné, že při pohledu na ně naskakuje člověku husí kůže.

Jelikož jsou městské fríčkové kempy už od 2 hodin zaplněné, jsme nuceni přenocovat na placeném parkovišti v samotném centru města. Díky tomu si užijeme večerní procházku po náplavce a spatříme Wellington i v jeho noční podobě. Za zmínku stojí rozhodně i sprcha na náměstí Oudlins Plaza. Přímo z ní můžete pozorovat ten městský ruch, kolemjdoucí kravaťáky i kafíčkáře v přilehlých podnicích. Nevýhodou je, že i oni pozorují při sprchování vás.

Na druhého dne navštívíme ještě městský park Kelburn spolu s botanickými zahradami a řídíme se radami našeho oblíbeného průvodce Frenzyho. Vylezeme na strom, kde se nachází parádní vyhlídka, doposud neobjevena čínskými turisty. Také tu nalezneme unikátní sluneční hodiny, kde rafičku představujete vy sami, pakliže si stoupnete na spravný měsíc. Tuto techniku ochotně vysvětlíme zájezdu zvědavých důchodců postávajících kolem. Ještě se chvíli touláme městskými ulicemi mezi mrakodrapy, načež oba zatoužíme po osamělých plážích, ovečkami posetých kopcích i kontrastně modrých jezerech. A tak po dni v údajně nejkrásnějším měste Zélandu vyjíždíme pryč, směrem na východ. Naše pocity z hlavního města výstižně shrnuje Jirka při obědě u jezera v prťavé vesnici asi o 5 barákách slovy: “Aňour, tahle obec je mi asi sympatičtější než celej Wellington.”

Budova parlamentu

Budova parlamentu

Muzeum Te Papa

Muzeum Te Papa

Expozice imigrantů

Expozice imigrantů

Kontrasty velkoměsta

Kontrasty velkoměsta

Sprcha na náměstí

Sprcha na náměstí

Noční Wellington

Noční Wellington

Lanovka do botanické zahrady

Lanovka do botanické zahrady

Slečno, jak fungujou ty sluneční hodiny?

Slečno, jak fungujou ty sluneční hodiny?

Na stromě je klídek

Na stromě je klídek

Putangirua Pinnacles

Prvním přírodním zázrakem severního ostrova, za nímž se přesuneme spolu s naším domovem na kolečkách, je rezervace Putangirua Pinnacles. Slovo pinnacles vyjadřuje vápencové věžičky, jehlany či sloupy. Tyto geologické útvary se tu začaly formovat před více než sto tisíci lety podpovrchovou erozí. Procházíme přímo mezi nimi a pohled na špičky těchto přírodních formací v nás vyvolává mnohem silnější pocity maličkosti než stometrové mrakodrapy hlavního města.

Cape Palliser

Snad by to byl highlight dne, kdyby Jiřák nenaléhal, abychom ještě v podvečer dojeli na mys Cape Palliser. Večerní paprsky padající na maják stály i za to náročné stoupání po skoro nekonečném schodišti. Když večer se sklenkou vína pozorujeme západ slunce na opuštěné pláži, těžko se mi věří, že od té doby, co jsme byli ve Wellingtonu, ještě neuběhl ani den. Dobrodužství toho dne pokračuje i po ulehnutí do postele. Silné noční větry otřásající autem za hlasitého dunění vrcholícího přílivu ve mně vyvolají paniku. Tu však rázem přeměním v akci a zachraňuji sebe i spícího Jiřáka přeparkováním daleko od divokého oceánu.

Pinnacles shora

Pinnacles shora

Mezi přírodními mrakodrapy

Mezi přírodními mrakodrapy

Pod nekonečným schodištěm

Pod nekonečným schodištěm

Palliser Lighthouse

Palliser Lighthouse

Zde usínáme před noční evakuací

Zde usínáme před noční evakuací

Plážové západy

Plážové západy

Castle Point

Poté, co se mi ráno místo poděkování můj spolucestovatel vysměje, se přesuneme necelých 200 km severněji do pobřežního městečka Castle Point. Název městečka je trochu zavádějící, na území Zélandu se nachází totiž pouze jediný hrad, a to v Dunedinu. V Castle Pointu místo hradu najdete ikonický maják umístěný na vysokých útesech, které obklopují mořskou lagunu. Pro bystré turisty je tu také schována keška, kterou založili čeští geocacheři před deseti lety. Nutno poznamenat, že jsme na ni narazili úplnou náhodou! Přímo pod majákem se navíc rozprostírá jeskyně, do níž se dá vkročit pouze za odlivu. Tedy pokud vchod do jeskyně není zrovna blokován smečkou lachtanů jako v našem případě.

Castle Point

Castle Point

Maják

Maják

Dávejte na sebe pozor

Dávejte na sebe pozor

Skály z mušlí

Skály z mušlí

Keška!

Keška!

Strážce jeskyně

Strážce jeskyně

Waverly Beach

Samotný oceán se nám však ještě neomrzel a jelikož jihovýchodní břehy už známe, rozhodneme se prozkoumat i ty západní. Druhá největší sopka Zélandu, pláže s černým pískem, jeskyněmi a skalními formacemi a nejlepší snídaně v životě. To je jihozápad Zélandu. Jednou z těchto pláží, na níž zažijeme téměř vše zmíněné, je Waverly Beach. Přijíždíme za vrcholícího odlivu, díky čemuž můžeme prozkoumat nespočet přímořských jeskyněk, které jindy bývají zaplaveny. Jeskyně navíc nejsou hlídány lachtaními strážci jako u Castle Pointu, a tak našemu objevování nic nebrání. Toho dne se s naší Odyssejkou ubytujeme přímo na útesech, z nichž je překrásný výhled na onu černou pláž. Pozorujeme, jak vlny za přílivu dramaticky naráží do překážejících útesů a voda stříká vysoko i široko kolem. Díky tomuto rannímu divadlu budu na dnešní snídani vzpomínat jako na tu nejlepší v životě. A to i když pojídám ovesnou kaši ostatně jako každý jiný den.

Věřím, že Waverly Beach uvízne v paměti i Jiříkovi, jehož bujné kadeře se právě zde dočkaly razantního sestřihu. Tentokrát jsem na své dílo skutečně pyšná, tedy alespoň do té doby, než mi Jirka na závěrečnou úpravu nasadí na strojek třímilimetrový nástavec místo požadovaných šesti milimetrů. Zbrklé počínání ho stálo nápadný ostrůvek (skoro)pleše nad pravým uchem.

I tady se dá bydlet

I tady se dá bydlet...

...na jeskyních u pláže

...na jeskyních u pláže

Juch

Juch

Sami na Waverly

Sami na Waverly

Před...

Před...

...po

...po

Egmont Lighthouse

Po legendární snídani následovala návštěva majáku Egmont Lighthouse, který by sám o sobě nestál ani za zmínku nebýt stáda přítulných telátek střídajících se v žužlání nastavené dlaně. Doporučuje 1 ze 2 členů posádky.

Co však rozhodně doporučujeme oba dva, a to všema deseti, je vyšlápnout si údajně 4000 schodů k Pouakai Tarn. Tedy abych uvedla věci na pravou míru, samotný výšlap je jasným favoritem na vítěze nejnudnějšího zélandského treku. Prostě jdete po schodech. Asi 2 hodiny. Odměna však přesahuje naše už tak vysoká očekávání. Výhled na jednu z nejsymetričtějších sopek světa Mount Taranaki a její dokonalý obraz na hladině jezírka Pouakai. Výhled, pro který se vyplatí čekat na slunečné počasí. Na bezvětří a klidnou hladinu. Sedíme na břehu jezera a pozorujeme, jak se mraky postupně rozplývají, až je obloha čistá a pohled na vrchol sopky i její jezerní zrcadlo ničím nerušený. Slova nedokážou vystihnout tu krásu, kterou máme dlouhé hodiny jenom pro sebe. Den zakončíme pozorováním hvězd u botanických zahrad, jejichž noční návštěvu skrz otevřenou bránu nelze považovat za vloupání.

Trip po západním povřeží završíme několika černými plážemi, mezi nimiž vyniká Tongaporutu. Ta totiž kromě černého sopečného písku nabízí také četné jeskyně, skalní útvary Three Sisters a slona.

Majestátní Mt Taranaki

Majestátní Mt Taranaki

Odlesk Mt Taranaki v Pouakai Tarn

Odlesk Mt Taranaki v Pouakai Tarn

Pobřeží u Tongaporutu

Pobřeží u Tongaporutu

Three Sisters

Three Sisters

Slon

Slon

Jeskynní gymnastika

Jeskynní gymnastika

Koukej na toho racka

Koukej na toho racka

Hop

Hop

Jucháme

Jucháme

Náš trajekt

Další články